Administrativní struktura FAMU se ani v těchto letech nezměnila.
"Byla do roku 1950 velejednoduchá. Děkan K. Plicka*) a profesor - Bouček.
A to byla ze začátku celá administrativa. Na mne přešla jaksi povinnost
tajemníka odboru. Nebyl jsem ani jmenován ani za to placen." (10)
"Filmový ústav zajišťoval praktická cvičení. Technickým vedením
byl pověřen Novotný. Zaměstnanci Filmového ústavu byli Kučera a od roku
1949/50 (asi) i A. F. Šulc. Seděli s Kučerou v místnosti, kde teď sedí pí
Šmoková.
Také Brichta byl zaměstnancem FÚ." (7)
"Plicka jako děkan v podstatě nefungoval. On byl spíše reprezentativní
osoba. S jeho pomocí se dařilo ledacos potlačit.
Se sekretářkou Ilonou Vokřálovou jsme všechno psali sami, taková ta pověření
a podobně. Jako jeho jménem. Samozřejmě, nebylo to za jeho zády, byl o tom
informován.
Jednou přišel a ta dívenka si tam právě rozcvičovala podpis: Plicka,
Plicka, Plicka... On se zabýval grafologií a jak se na to koukal těmi zvětšovacími
skly, říkal: "Děti, děti. Je to sice moc pěkné. Víte, ale jenom se
bojím, kdyby jednou po smrti zkoumali moje písmo, aby neřekli, že jsem zženštilý
typ."
Sekční šéf na ministerstvu školství, bezprostřední přednosta toho oddělení
pro vysoké školy, to byl strašlivý byrokrat, veliký protiva, který nechtěl
s tou FAMU mít nic společného. i ten se však dal postupně zlomit a poslal
nám ve čtyřicátém devátém prvního člověka jako tajemníka fakulty. To
byl houslista, Stejskal se jmenoval, velice sympatický pán, který, ač měl
k filmu daleko, byl alespoň ochotný.
Sedl si tam a začal kolem sebe shromažďovat informace. Byl tam někdo, na
koho se mohli příchozí obrátit a něco se dozvědět. Taky držel v ruce
papíry, které se týkaly přijímacího řízení a zkouškových období. Mě
to opravdu osvobodilo. Mohl jsem se dále věnovat těm praktickým cvičením
a budování studia, shánět zedníky a stavitele.
*) Do roku 1948. Potom A. M. Brousil (49) 1948-49 a dr. Julius Kalaš (63)
1949-50.
Trvalo to asi tři roky, než se to dalo dohromady. a potom se tam začalo
doopravdy filmovat.
V roce 1948 to však stále ještě úroveň vysoké školy nemělo. Stále to
spíš odpovídalo té škole podnikové. Vysokoškolskou úroveň a vysokoškolské
vzdělání mohl zabezpečit jenom dr. Bouček v tom svém předmětu té
techniky. To tam byl jediný předmět na vysokoškolské úrovni." (10)
V Lidové kultuře (71) vychází odezva studentů FAMU na článek Filmaři a
AMU. Studenti oznamují, že není pravdou, že by profesorský zbor na AMU
nebyl placen. Děkan dostává 250,- měsíčně, profesor 2000,- za jeden
semestr za přednášky a 1000,- za jeden semestr za semináře. Je zde i poznámka
redakce: plat posluhovačky je 900,- měsíčně. Co na to ministerstvo školství?
"Děkan FAMU pověřoval určité osoby konáním přednášek.
Nejmenoval, pověřoval. Takže v tom roce už bylo takových 20 přednášejících.
Těch 2000 Kčs byla opravdu směšná částka. Výplaty dělal rektorát."
(10)
"Ten statut školy nebyl pořád ještě potvrzený od ministerstva, to vím
bezpečně. Myslím , že to viselo na tom, že nebyl potvrzený profesorský
sbor.
Že nedostávali plat, o tom Brousil často vyprávěl. Dostávali jenom nějaký
příspěvek, který někde našli, který stačil nanejvýš na jízdu do školy
a zpátky.
Konec-konců se tomu ministrovi školství ani nedivím, že profesory ještě
nepotvrdil. Protože uznat písničkáře za pedagoga na nově vzniklé vysoké
škole (Kalaše), byla, z jeho hlediska, hloupost. Julius Kalaš byl doktor práv...
On vzešel z Kocourkovských učitelů. (67)
Srnka přišel, myslím, teprve později. Až on byl v těch rozměrech, co v té
době platily, vzhledem ke Kalašovi, že jo.
Já bych se v tomto ohledu zastal i opatrnosti ze strany ministerstva školství,
které nemělo vlastně návrh oficiálně fundovaného profesorského sboru.
Pouze Bouček byl profesorem na technice.
Když tady, na rozdíl od DAMU a HAMU, kde měli renomované pedagogy těch
oborů, vznikla škola, kde se ujali těch pedagogických funkcí vesměs de
facto ochotníci.
To všechno nebylo pro ty úřady. Ty neměly smysl pro takovou spontánní činnost
a trvaly tenkrát, to ministerstvo se Stránským v čele, na jaksi solidním
postupu." (11)
Administrativní struktura se teda částečně mění příchodem tajemníka.
Platové problémy profesorského sboru snad současně s udělením řádných
a mimořádných profesur*) (viz kapitola Pedagogové a způsob výuky).
"Až v roce 1949, kdy se stává Brousil rektorem, začala škola dostávat
pevnější řád. Spolek posluchačů vytvořil Organizační a Studijní řády."
(1)
"Všechno se to hnulo, když byl děkanem Julius Kalaš.**) To byl člověk
nezvykle činorodý a organizačně schopný, ačkoliv byl muzikant a vzděláním
doktor práv. To byl první děkan, který opravdu vládl a který začal
fungovat jako děkan. Doopravdy, bez nějakých chimér. Který byl také
ochoten chodit do těch společných porad celé AMU, kde se pak tyhle kontakty
řešily a uváděly na pravou míru. Brousil se prostě někde vznášel ve
vzduchu, ten byl stále v jiném světě, pochopitelně. Tyhle věci on nějak
necítil, nikdy nebyl člověkem praxe. Byl spíš člověk zahleděný do
sebe, do svých problémů. Zajímavý člověk, ale trochu mimo svět. Proto
to až za toho Kalaše nabralo všechno tempo. Já už jsem pak odešel do armády."
(10)
Po vydání vysokoškolského zákona (51) je zavedeno dělení Akademie na
fakulty. Děkanem FAMU se stává prof. dr. A. Dvořák, škola má poprvé za
svou existenci i proděkana. Své vedoucí dostávají i jednotlivé katedry, z
některých studentů se stávají zaměstnanci školy - asistenti.
*) Údajně se platy řešily až odstoupením ministra školství Stránského
po únoru 1948.
**) Stává se děkanem po A.M.B., tudíž v roce, ve kterém se Brousil stává
rektorem. Po vydání vysokoškolského zákona (51) bude prvním proděkanem
FAMU.