(Vznik studia)
V těchto letech se začala výrazněji rozvíjet materiálně-technická
základna Oddělení pro praktická cvičení FAMU.
"Mezi posluchači se tenkrát vytvořila slušná skupina tehdejších členů
strany, vedená Antonínem Kachlíkem. Ten byl největší iniciátor. Bylo
vhodné jich použít, protože to byli kluci velice draví, kteří pronikli
leckde. Začali jsme tím, že jsme se snažili získat prostory, místnosti.
Ten Vančurův dům, Klimentská 4, ten patřil Ústřední radě odborů. To
byl odbor 22, odbor umění. Až s pomocí Antonína Zápotockého, tehdejšího
předsedy ÚRO, se podařilo, že nám ten dům odstoupili. Tehdejší ředitel
ÚŘ filmu Macháček byl ochoten ten dům koupit za 4 miliony a věnovat ho
fakultě. Dům se koupil ve druhé polovině roku 1948.
Najednou jsme měli dům o pěti patrech a bylo třeba začít přestavovat.
Byla tam velká posluchárna - Áčko, kterou už fakulta*) měla k dispozici od
roku 1946 v pronájmu. Ta byla v prvním poschodí.
Jinak v té budově bylo ještě německé komorní divadlo - Zimmerteater, které
zůstalo po válce nevyužito. Začali jsme tím, že jsme z balkonu a takového
foyer toho divadla začali stavět promítačku.
Nahoře v posledním poschodí byly ještě dva soukromé byty, ty se po půl
roce taky podařilo vystěhovat ven. Z těch bytů jsme udělali první střižny.
Střižny a promítačka - to byl takový základ, aby se mohly konat ty
Brousilovy projekce filmů, což byl v podstatě hlavní bod výuky.
Tehdy jsme už měli nějaké šestnáctkové kamery, takže ty první ročníky
mohly točit reportáže. Tak vlastně vznikl ten systém (praktických cvičení)
- ty první dva ročníky cvičení dokumentární a 3. a 4. ročník hraná cvičení.
Jenom proto, že to tenkrát technicky jinak nešlo.
Přestěhovali jsme do té budovy filmovou knihovnu a tehdejší filmovou
dokumentaci. Tehdy patřila Filmovému ústavu.
*) Rozuměj - filmový odbor. Fakulty byly až od roku 1950.
Ta knihovna byla velice bohatá. Nevím, kolik měla
svazků, ale desetitisíce. To šlo do velkých počtů. To byly publikace - ten
Jindřich Brichta byl blázen, filmový fanatik, který celou válku shromažďoval
věci, předměty, literaturu a všechno, co existovalo. On byl pak nešťastný,
když mu to pak vlastně trhali z těla. Do té doby to totiž držel v rukou všechno
on. Pak už se to muselo rozvíjet nějak bohatě samo. V Klimentské byl pak už
jako knihovník dr. Bartošek, tehdy, a jeho manželka a řada lidí.
Takže to bylo další obohacení studijních možností. Že už skutečně
byly alespoň k věci nějaké materiály. Protože ta škola neměla (původně)
opravdu nic." (10)
"Tam, kde je teď ateliér, bylo původně německé divadlo. Tady byla
první zvuková kamera Auricon. Na ní (tady) točil Bojanovský kus
Sokolova." (7)
"Takže vzniklo to studio a tam už přišli i první zaměstnanci - osvětlovač,
stavěč, truhlář a malíř. Začalo se velmi primitivně, každý si musel s
pomocí těchto lidí postavit dekoraci vlastníma rukama. Studenti si navzájem
osvětlovali a tímto způsobem se prostě začaly věci hýbat." (10)
"Maskéra dělal Hrdlička, později přišel maskér z Barrandova."
(7)
"Architekti Jan Zázvorka a později Jan Pacák zajistili stavbu kulis,
které technicky pod vedením Jozefa Kozla stavěli, polepovali, malovali a zařizovali
posluchači. Balkón s jedním mostem byl osvětlovací galerií, kam elektrikář
František Čtvrtník osadil věnec žárovkových svítidel (fy Vohradlík) a
na "plac" umístil nezbytné sufity. Teprve koncem padesátých let se
začalo užívat světelných van (panchromů). Byly tu velké problémy s příjmem
zvuku, protože ateliér nebyl odhlučněn a také proto, že staré kamery,
které jsme získali pro fakultu, byly hlučné. Na zvukový kryt se tedy vázaly
ještě peřiny. Před kamerou stáli učitelé, žáci, statisté, ale už od
samého počátku i profesionální herci, jako z.u. Rudolf Deyl ml., n.u. Karel
Höger, z.u. Vlastimil Brodský, z.u. Radovan Lukavský, atd. Někteří z nich
se stali později pedagogy a učili mladé režiséry práci s hercem, která má
svou specifiku i proměny ve vývoji filmového a televizního herectví. Stále
se ještě hledá účinná metoda moderní výuky herectví před
kamerou." (28)
"Přizvávali jsme herce, buďto studenty z DAMU nebo herce profesionály.
Ti herci byli ochotní hrát za poloviční honorář, než který měli ve
filmu, a Damáci zdarma. Spolupráce s DAMU byla na velmi dobré úrovni. (36)
Vím jenom potom o získání kina ROXY, když dostala fakulta ještě další přízvisko
- televizní. To bylo ale až po 52. roce. (97)
Studio FAMU vzniklo, až když to bylo převzato pod školství. Školskou správou,
respektive. To celé zařízení. Potom vznikl i ten název Studio FAMU.
K jeho odtržení od Filmového ústavu došlo za vedení Julia Kalaše a v zásadě
šlo o to, že ta dvoukolejnost nebyla dobrá, protože zde pochopitelně
vznikaly třenice zájmů (resortů).
Koupí domu se zvětšil i počet menších poslucháren. Současné Kino-Klub
patřilo Čs. státnímu filmu a běželo jako normální kino." (10) (Viz
i pozn. (69), (70).)