Ladislav Novotný sice tvrdí, že škola začínala z ničeho. Ale nám materialistům je známo, že z ničeho něco vzniknout nemůže. Tudíž před něčím muselo být vždy něco. To něco bylo, v případě školy, když už nic jiného, tak obrovská touha - energie ji vybudovat. Pomocí této energie byla přeskupena hmota, rozptýlená různě po Československu, do konkrétnějších tvarů...
Taktéž, jak už je zřejmé, ani osnovy FAMU nevznikly naráz. Jejich cesta od vzniku potřeby osnov filmové školy až k definitivní podobě vlastně dodnes není ukončena. Požadavky na výuku se časem mění, na osnovách je neustále co vylepšovat.
Začátek této cesty je přibližně tam, kde vznikla myšlenka založit filmovou školu jako takovou. Jejich první konkrétnější návrh je obsažen v publikaci Připravujeme školu pro rozvoj filmového dorostu. (13)
S jeho použitím vznikly, údajně poměrně podrobné, osnovy podnikové školy zlínské. Z nich se zachovalo pouze pár fotokopií u Elmara Klose. (Viz i kap. Zlín.) Stopy po mikrofilmech zatím končí v USA a SSSR.
Nicméně - všichni jejich tvůrci byli vlastně mezi zakladateli a prvními učiteli FAMU. (73, 79, 2)
Další etapou vývoje osnov bylo hledání formy školy v letech 1945-46. (Sem patří asi i pokus vytvořit při FÚ štáb profesionálních filmových tvůrců pracujících speciálně pro FAmu.)
Potom následovalo hledání způsobů vyučování již na základě praktických zkušeností s výukou na škole vysokoškolského typu. (80) Toto probíhalo první dva ročníky a vlastně, co se týče pedagogů, až do vzniku ucelených osnov.
Na scéně se touto dobou objevují coby aktivnější (radikálnější) tvůrci osnov studenti.
Dnes není právě obvyklým jevem, že by se právě tato část osazenstva školy chopila proměn vyučovacího procesu (a nejenom jeho).
Tenkrát jim na ruku nahrály zejména dvě skutečnosti. Jednou z nich byla značná nepravidelnost v účasti pedagogů na vyučování. Další, velice důležitou "přihrávkou" byl politický vývoj v ČSR.
Studenti se prostřednictvím Spolku posluchačů a jeho zástupců v profesorském sboru, stranických organizací, Akčních výborů Národní fronty a reformních komisí ujali vlády na škole a určovali nejenom její politickou orientaci, ale ovlivňovali i výběr přednášejících a studujících, obsah a formu výuky.
Nesporně pozitivními výsledky této doby (z hlediska osnov) je jednak FAMU jako filmová škola s největším počtem praktických cvičení ve světě a první osnovy na FAMU, byť pouze pro obor Filmová fotografie.
U těchto osnov není (na rozdíl od osnov pro režii a dramaturgii) pochyb o otcovství. Jejich původcem je právě student, pozdější zaměstnanec FÚ a pedagog školy, dnes prof. Ján Šmok.
Jedním z pramenů použitých při jejich tvorbě byl překlad osnov nejstarší filmové školy světa - VGIKu. Začátkem padesátých let se osnovy VGIK sice mění, ale to už jsou na této škole první aspiranti z FAMU - Zdeněk Podskalský a František Daniel - a korespondenčně na doladění osnov pro kameru spolupracují.
Vývoj osnov školy, či spíše způsobu vyučování, až k Lešné je popsán v předcházejících kapitolách.
Lešná a konec prvního školního roku jsou opravdu zlomovým momentem ve vývoji FAMU. Zhruba od této chvíle ustupuje do pozadí, i když úplně nemizí, otázka, ZDA bude filmová škola existovat, a do popředí se protlačuje otázka JAK.
Je-li v té době něco jednoznačně zřejmé, pak to, že bude-li škola zachována, bude školou vysokou a součástí Akademie. Musí se tedy strukturou i úrovní své výuky vejít do norem vysokého školství.
Další kapitoly se podrobněji zabývají jednotlivými etapami vývoje osnov v letech 1947-51.