Když jsem se dozvěděl o korespondenční spolupráci Františka Daniela a
Zdeňka Podskalského na tvorbě osnov FAMU, žil jsem dlouho v přesvědčení,
že byli na VGIK vysláni studentokracií na jakousi "špionáž". Aby
si prohlédli, jak funguje škola s tradicí, jak se v praxi realizují její
osnovy.
Přesto, že efekt jejich pobytu na VGIK pro práci Jána Šmoka vlastně takový
byl, jeho primární důvod byl jiný:
"To byla dost taková podivná věc. V té době dostal Spolek posluchačů
nabídku na aspiranturu do Sovětského svazu. U nás nikdo nevěděl, co to
aspirantura je. Žádné pořádné informace o tom nedošly. Zdálo se, že to
bude jenom na rok.
Franta se tehdy přihlásil, že na herecké oddělení tenkrát odjížděla Soňa
Šulcová, pozdější Soňa Danielová. a on vlastně šel kvůli ní.
Já měl tehdy rozjednaný takový druh stáže na l´IDHECu. Ale Franta byl
kamarád a mě tak trochu získal. Řekl jsem si, co mi to udělá, jet se na
rok podívat, jak je to v Rusku.
Teď už je jasné, co jsou to aspirantury. Tenkrát ne. Ukázalo se, že já
tam byl tři a půl roku. Tedy s dlouhými prázdninami, o kterých jsem byl
tady.
Velice veselých a poučných tři a půl roku.
Mým vědeckým vedoucím byl Alexandrov. Chodil jsem na jeho přednášky v době,
kdy byl v ročníku Čuchraj a Kulidžanov a tito lidé. Chodil jsem na přednášky
Čiaurelliho. No a potom jsem tam dělal tu disertační práci Otázky ztvárnění
komické postavy v divadle a ve filmu." (11)
Na základě sesbíraných údajů jsem se pokusil utvořit určitou genezi
tohoto "projektu". Ne vše mám v ní zatím ověreno:
Mezinárodní dohoda o studiu občanů ČSR v SSSR byla uzavřena 1.6.1948 (47).
Na jejím základě dostala FAMU koncem školního roku 1948/49 nabídku na
aspirantury, pravděpodobně pro jednoho studenta ročně. Tato možnost je nejdříve,
na závěrečném večírku po III. ročníku (88), nabídnuta pedagogy Františku
Danielovi. Studentokracie (89) tedy, nejspíše v součinnosti s pedagogickým
sborem, volí za aspiranta A. Kachlíka.
Jak jsem pochopil, důvod k vyslání studentů FAMU na aspiranturu do Moskvy
byl tento: aby FAMU sama mohla začít se školením aspirantů a udělováním
titulů, potřebuje mít pedagogy, kteří (alespoň ti první) získali titul
kandidáta na jiné, mezinárodně uznávané škole s tradicí.
A. Kachlík zůstává kandidátem na aspiranturu do Moskvy do té chvíle, kdy
se Fr. Daniel dozvídá, že do SSSR v téže době odjíždí jeho budoucí manželka.
Tehdy mu na přátelskou žádost, nyní už své, místo aspiranta Kachlík přenechává.
Daniel odjíždí do sovětského svazu (asi) začátkem roku 1950. Předtím získá
Z. Podskalského, aby odjel do Moskvy jako aspirant za rok 1950/51 (Daniel byl,
dle této úvahy, aspirantem za rok 1949/50). A. Kachlík má už v té době
rozjednaný nástup na svém novém působišti, v divadle v Gottwaldově. Tudíž
už o aspiranturu na tento rok zájem nejeví. Zdeněk Podskalský odjíždí po
prázdninách 1950.
Zde opět opakuji, že tato geneze je sestavena na základě pouhých střípků
vzpomínek pamětníků (1, 10, 11, 12), které se navíc v mnoha místech různí.
Tudíž je možné, že ne zcela odpovídá skutečnému stavu. Písemné
doklady o tomto zatím nemám.
Protože jde opravdu jenom o střípky, uvádím dále pouze tyto celistvější
výpovědi:
"Měli jsme takový závěrečný mumraj na Karlově náměstí, dole ve
vinárně. To byl konec školního roku v roce 1949. Byla tam celá škola, tanečky
a muzika.
Tam za mnou přišel Brousil, Plicka, Franta Dvořák a Kratochvíl a řekli -
musíš do Moskvy, studovat. Protože my nemáme nikoho, kdo má kandidáta věd,
potřebujeme, abys vystudoval, vrátil se zpátky, aby škola mohla začít udílet
kandidaturu.
No a já říkal: "Ne, ne, ne. Já měl film už udělaný." To jsme
udělali Není stále zamračeno (91). Měl jsem rozepsaný další scénář a
k tomu jsem ještě neuměl rusky. Takže jsem nesouhlasil. No, ale chodil jsem
s holkou... za tři měsíce jsme se vzali ..." (12)
"Odjížděli jsme po prázdninách v roce 1950. Dokončil jsem FAMU, ale
bez závěrečných zkoušek. Dělal jsem u Klose Dějiny filmu a dodnes si na
to vzpomínám, protože jsem byl velice špatný, nevěděl jsem nic. To už
sice patřilo do závěrečných zkoušek, ale takové ty úplně závěrečné
jsem nedělal.
Škola potom vyřešila to uznání závěrečné zkoušky, abych mohl na
aspiranturu, na základě filmů, které jsem natočil. Protože já jsem toho
na škole natočil poměrně dost.
Kachyňa-Jasný tehdy se vší vážností usilovali o FILM. My jsme s Frantou
naopak byli pro takové lehčí žánry a vůbec pro legraci. Zakládali jsme si
na teorii i na tom, že jsme snad byli i vtipní a recesisti a tak trochu
obveselovači přednášek a tak.
My jsme tím byli poznamenaní. i v Rusku jsme tehdy inscenovali takovou frašku,
na VGIKu, která se jmenovala Černá kočka aneb námluvy v lepší rodině.
Něco mi říká, že když jsem tam přijel, tak tam už ten Franta byl. Ale
zase jsem měl vždycky pocit, že jsem jel s ním. Ale o rok to nebylo. Když,
tak jen o něco později." (11)
"Ke konci našeho třetího (zakládajícího) ročníku se objevila možnost,
vyslat na studium do Moskvy dva posluchače. Navrženi byli Zdeněk Podskalský
a já, avšak zájem projevil i František Daniel. Zřekl jsem se proto svého nároku
a doporučil jej do Moskvy i do strany, abych mu splnění této jeho touhy umožnil.
(Protože jsem ho měl rád. Tenkrát ... Pohříchu musím přiznat, že mě
František Daniel později zklamal." (1)