FAMU se v padesátých letech stává školou s největším počtem praktických
cvičení, jako nedílnou součástí výuky, ze všech filmových škol světa.
Zejména tímto rysem předčí i svůj vzor - sovětský VGIK.
"S nápadem praktických cvičení přišel Kučera první. Ale byla i v
koncepci zlínské školy." (10)
První praktická cvičení vznikají v prvním ročníku až na Lešné.
"Ve druhém ročníku se toho taky moc nenatočilo, protože také nebylo
čím." (9)
"... Po vybudování školního ateliéru, střižen a projekčního sálu
se rozjíždí praktický výcvik už v plné šíři. (Viz i kap. MTZ.)
Z jara 1949 přistoupilo Oddělení pro praktická cvičení k plánovitému natáčení
studijních filmů, z nichž některé mohla posoudit veřejnost v kinech ... třebaže
účelem natáčení není výroba filmů pro distribuci, nýbrž zkušební ověřování
převážně základních otázek dramaturgie, režie a kamery.
Praktický výcvik řídí profesor oboru a profesorský sbor; tento výcvik pak
provádí Filmový ústav z dotace Československého státního filmu, jemuž
vyrůstají v AMU nové kádry tvůrčích pracovníků." (6)@LH 6
Při řešení finanční otázky cvičení "... se využívalo toho, že někteří
kantoři byli zaměstnanci Krátkého filmu ("V době vzniku FAMU byl Elmar
Klos ředitelem Krátkého filmu, A. F. Šulc jeho dramaturgem." (5)) a že
to tedy bylo vlastně propojené tak, jako v původním plánu školy - jako
podnikové, kde měla být ta finanční stránka uhrazována podnikem.
Částečné financování cvíčení Krátkým filmem trvalo dosti dlouho. Krátký
film potom takové cvičení exploatoval v distribuci." (2)
"Finanční otázka se tehdy řešila na základě dohody s Filmovým ústavem,
který peníze měl a nevěděl, jak je použít. Oni nás dokonce pořád
hecovali: - Nebuďte hloupí a využijte ty peníze." (1)
"Finančně - ekonomicky, nebyly vůbec žádné potíže. Já využil
toho, že ten Filmový ústav byl veliký kolos, který měl rozpočtovány velké
finanční prostředky. a on jako kolos velice špatně fungoval, to bylo
nesourodé těleso, které bylo více-méně v rozkladu. Takže tam zbývala řada
prostředků, které se mně prostě dařilo stahovat do těch praktických cvičení
a využívat je. Tím pádem nebyly žádné potíže, nepotřebovali jsme žádnou
finanční podporu. Nikdy.
Od Barrandova a Krátkého filmu jsme potřebovali jenom nějaké vyřazené
lampy, kamery a zařízení a půjčovat lidi a techniku a tak. To ano, to byly
problémy. Ale to jsme si půjčovali za plné refundace nákladů.
Vlastně z důvodu nepořádku ve FÚ byly peníze.
Ředitelem FÚ byl v té době Křivánek a ten byl rád, že mu alespoň toto
jedno oddělení funguje." (10)
Na proces schvalování námětů a scénářů vzpomínají pamětníci různě:
"Žádný pořádek v tom nebyl. Kdo měl něco, co chtěl točit, tak točil,
když si prosadil.
Přišel, přemluvil někoho z kantorů, že by bylo dobré to udělat. No a přes
produkci ve škole byl Zelený Novotný a ten rozhodoval, kdo dostane kameru, co
se bude točit, kolik materiálu a tak." (12)
"Kdo si co prosadil, to dělal. Kdo si neprosadil nic, nedělal.
Jak přinesl námět, šel na FÚ za Ladislavem Novotným a řekl: "Dejte
na to prachy, já to natočím." On řekl: "S kým to budeš dělat?"
Já jsem řekl: "Budu dělat báseň Holana, tadyhle máš scénář,"
měl jsem ho rozepsaný i s obrázky kompozic, "a budu to dělat s
Kazimirem Konradem."
On řekl: "Tak dobře, tady máš, kolik že to může stát." - a
prsk, no." (1)
"Není pravda, že by každý točil, co si prosadil. Náměty schvalovala
dramaturgická rada FÚ. To byli profesoři hlavního oboru a Šulc a Kučera,
kteří seděli a četli podrobně každý návrh.
Pak se točil film, na kterém se podíleli všichni.
Jinak byla i cvičení, jako švenky venku nebo v místnosti, a podobně."
(7)
"... fotoscénáře a osvětlovací cvičení ..."(12)
"Realizace cvičení v podstatě projednával a schvaloval příslušný ročníkový
profesor, většinou režie. Kdo to točil, to byla většinou otázka vzájemného
volného výběru.
Pedagog potom doporučil realizaci. buď jako cvičení nebo jako film. Umělecká
nebo dramaturgická rada nebyla.
Materiálu bylo málo. Přidělovalo se tak 60 m 16 mm nebo 120 m 35 mm. Ve zvláštních
případech podle koncepce scénáře. Například "Není stále zamračeno"
byl koncipován na 90 minut" (10)
Dnešní studenti si stěžují, že pokud chtějí co nejlépe zvládnout
realizaci svého ročníkového cvičení, nemohou, i kdyby chtěli, dodržet
patřičnou účast na všech přednáškách.
Jak tento problém řešili studenti 1. generace?
"Časový problém s realizací cvičení v prvních letech nebyl. Byla
období, kdy se přednášky téměř vůbec nekonaly. Kde vlastně měli
studenti absolutní volno a těžiště výuky spočívalo pouze v těchto cvičeních.
To se táhlo i v dalších ročnících." (10)
Základem další části této kapitoly je materiál, poskytnutý A. F. Šulcem(6).
Jeho text doplňuji jinými materiály i vzpomínkami pamětníků.
"Za první čtyři roky existence školy bylo natočeno 56 cvičení,
uspokojivých i vynikajících. Od začátku školy až do roku 1956 (1.I.) přijala
distribuce asi 25 školních filmů natočených posluchači kamery." (8)
"Kromě krátkých snímků a scén, které jsou dílčí částí výkladu
nebo kameramanských pokusů, byly natočeny už tematicky i technicky ucelené
filmy. Do 1. července 1950 posluchači už dokončili nebo z větší části
natočili celkem 22 filmů(92), z nich dva dlouhé dokumentární a ostatní krátké,
různého obsahu. ke sjezdu ČSM 1950 byl jako závazek dokončen a vydán dlouhý
dokumentární film "Není stále zamračeno", vřele přijatý svazáckým
obecenstvem v přírodním kinu v pražské Stromovce. Tento film líčí obtížné
začátky, růst a budovatelské úspěchy pastvinářského Státního statku v
pohraniční Moldavě. Natočili jej posluchači posledního ročníku V. Jasný
a K. Kachyňa, dva kameramani spolupracující i na režii filmu, hudbu složil
Š. Lucký. Ohlas tohoto filmu probudil zájem i o další filmy školy."(6,
93)
" "Není stále zamračeno" natočili Jasný s Kachyňou na konci
svého 2. ročníku. Já na tom vedl produkci a řídil jeho financování.
Jasný s Kachyňou pracovali i později tím stylem, že společně připravili
scénář a pak postupně každý realizoval svou sekvenci. Jeden jako režisér
a druhý jako kameraman. Daniel s nimi spolupracoval na scénáři. Dojížděl
potom na natáčení, jeho budoucí žena Soňa tam něco hrála a dělala
skriptku. Jaroslav Kučera tam asistoval.
Trávili takto vlastně prázdniny v Krušných horách. To bylo léto 1948.
Film dokončili na podzim téhož roku. Pozdější datum v titulcích je možná
datem distribučním."(10)
"Vojta a Kachyňa - každý režíroval půlku. Ve štábu byl ještě
Hannibal a Kučera. a já tam seděl a psal scénář pro každý den.
My jsme bydleli ve škole a každé ráno jsme šli a točili podle toho.
Hannibal byl jako asistent režie. Jarda Kučera z toho něco taky točil, ale
byl jako asistent. Moje žena a ještě jedna holka z dramatické tam dělaly
klapky a asistentky."(12)
" "Není stále zamračeno" bylo realizováno už v takových
poloprofesionálních podmínkách. Scénář byl koncipován na 90
minut."(10)
"Myslím, že na ten film přispěla buď Půjčovna nebo Barrandov. Krátký
film ne. Půjčovna ten film vzala do normální distribuce. Nevím, zda něco
nezaplatila dodatečně nebo na něm něco nefinancovala."(2, 94)
"V kinech byl již promítán krátký naučný film "Není železo
jako železo" (režie a kamera Ján Šmok), živě a vtipně vysvětlující
rozdíl mezi železem, litinou a ocelí. Jádrem filmu je zlepšovací návrh dělníků(95).
Dvojice Jasný - Kachyňa natočila také film o počátcích zlepšovatelského
hnutí v závodě Letov pod názvem "Věděli si rady"."(6)
" "Věděli si rady" byl první film. To byl Vojta Jasný, Karel
Kachyňa a já. Nikdo jiný. Až po něm jsme na základě synops, dostali
materiál na "Není stále zamračeno"."(12)
"Pro potřeby vyučování natočila Věra Tatterová film o maskování
filmových herců "Tvář a maska" (kamera L. Baran za vedení J.
Tuzara)."(6)
"Film se točil v profesionálních podmínkách na Barrandově. Na něm
jsme přeostřovali a dělali první osvětlovací práce. Profesionálové
Turek a Tuzar však za něj chtěli honoráře, takže nám je upírali."(7)
"Montážní film "Pozdrav rudé Číně", spojující archivní
a nový materiál, je prací posluchače Antonína Kachlíka, který natočil
také poetický snímek "Vltava po válce". (Kamera K. Konrad.) V
Kachlíkově režii je nyní natáčen barevný loutkový film "Dlouhý, Široký
a Bystrozraký", za vydatné spolupráce studentského kolektivu Uměleckoprůmyslové
školy (třída prof. Nováka) a posluchačů dramatické fakulty AMU (třída
J. Pehra). Mladí výtvarníci vytvořili pro tento pokusný film dekorace a
javanské loutky, které jsou snímány kamerou K. Konrada bez fázování
pohybu."(6)
" "Vltavu po válce" jsem dělal ve svém druhém ročníku.(53)
To bylo podle básně Vladimíra Holana Vltava 1945.
"Pozdrav rudé Číně jsem dělal ve třetím. Stál velké peníze. Část
z těchto materiálů se ale ztratila, takže se zachovalo pouze torzo. Byl k
tomu básnický doprovod, který napsala posluchačka dramaturgie Jiřina Kudová.
Ten loutkový film jsem dělal ve 4. ročníku. Jako výtvarník na něm dělal
Vladimír Brehovzský. Bylo to drahé, tak jsme natočili pouze jednu třístovku."(1)
"Ve filmu "Lidé na sloupech" (režie L. Barabáš, kamera M: Kašerová)
sledují autoři odpovědnou pohotovostní práci montážní čety při dálkovém
elektrickém vedení. Instrukční film "Montované domky" byl natočen
pro naléhavou potřebu národního podniku (režie J. Passendorfer, kamera L.
Baran a K. Konrad), rozšířenou verzi pak natočilo Studio populárně vědeckého
filmu.
V zimě byl natočen v krkonoších film "Horská záchranná služba",
určený hlavně rekreantům ROH a všem návštevníkům našich hor (režie J.
Twardowski, kamera D. Kolarov). Nové metody léčení černého kašle
zachycuje populárně vědecký film "Černý kašel" (režie J. Medveď,
scénář M. Pavlík, kamera J. Ployhar), budovatelské úsilí mládeže, zvláště
bulharské brigády na stavbě slovenské Trati mládeže, zachycuje film
"Reportáž z Trati mládeže" (režie a kamera N. Minčev).(77) Staré
lidové zvyky a zábavy jsou zachyceny v reportážním filmu "Konopická"
(režie Z. Podskalský, kamera J. Šmok), novými formami půjčování knih v
okrajových částech Prahy se zabývá film "Bibliobus" (režie V.
Vovoes, kamera L. Mikula)"(6)
" "Konopickou" jsme točili v posledním, čtvrtém ročníku. Je
to lidová slavnost, která se odehrává v pošumaví, založená na starém
typu barokního vícemístného divadla. Je to vyložená recese."(11)
" "Bibliobus" a podobně - to byly pouze šoty. Dělaly se na
konci 2. ročníku."(10)
"Z národopisného a lidového umění čerpá námět film "Lašské
tance" (režie L. Baran, kamera L. Ployhar), krátkou agitku pro zdar pětiletky
"Na uvítanou" natočil Z. Kopáč s kameramanem M. Harvanem. Na úzký
16 mm film byl natočen pro brněnské vysoké školy instrukční film
"Stavba silnic", zachycující nové způsoby silničních staveb na
Moravě (režie V. Voves, kamera J. Novotný). Dokumentární snímek
"Statek mládeže" (režie B. Pilný, kamera Zachariev) ukazuje práci
našich mladých hospodářů.
Zvukovou kamerou na 16 mm film byly ve školním ateliéru natočeny úseky ze
scénářů dlouhých hraných filmů "Pevnost", "Sokolovo",
"Poplach" a "Kremelský orloj". Je to pokusná práce
posluchačů 3. ročníku, kteří si navzájem vypomáhali při asistencích,
osvětlování a hereckém obsazení. Mluvené role byly svěřeny členům
Divadla Státního filmu a posluchačům dramatické fakulty AMU."(6)
"To byly jednotlivé scény, které se pak do ničeho nepoužily. Byla to
jenom závěrečná práce za třetí ročník."(10)
"Když se poprvé natáčelo ve studiu, tak to, myslím, byla zkouška
kamery Auricon. To byla zvuková kamera, ale špatně adjustovaná. Takže byl
úplně rozostřený obraz. To jsem točil já. Před kamerou byl taneční
soubor."(9)
"Závazkem k letošnímu kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze
je dlouhý dokumentární film "Českoslovenští studenti", který
natácí několik skupin posluchačů v produkci Studia dokumentárních filmů
za vedení školy. Film je z větší části natočen. (Režiséři Z.
Podskalský, J. Šmok, V. Špringl, L. Baran a jiní).
Na všech filmech pracuje vždy několik posluchačů z oboru režie,
dramaturgie a kamery, kteří obstarávají také většinu obvyklých prací ve
štábech. Filmová hudba je věnována vyspělejším posluchačům skladby na
hudebním odboru AMU, jako jsou Flosman, Řezáč, Matěj a Sommer."(6)
"Bylo to k tomu budapešťskému festivalu mládeže. Potom to bylo s maďarským
komentářem dokončeno. Jaký ten film měl titul, nevím, ale byl to film stření
metráže (700 - 900 m). Odpor studentů kolem toho byl, to dělali vlastně
takovou anonymní nádeničinu."(10 + viz příloha)
"Ve 3. ročníku jsem točil film "Učit se, učit se, učit se",
který se snad potom stal součástí tohoto filmu pro sjezd. To byl dokumentární
film, který vznikl pod dojmem potíží se zakládáním nových vysokých škol.
Pamatuji si, že tam byla ostravská havířská škola, veterinární škola v
Brně. O FAMU tam, myslím, něco taky bylo. Šmok mi na to dělal kameru.(11)
"Ani první ročník letos nezahálel. Vedoucí profesor režie svěřil
posluchačům natočení deseti krátkých pokusných reportáží na úzký
film. Mimo rámec školy už někteří posluchači asistovali ve výrobě krátkých
i dlouhých filmů, jiní natočili filmy v profesionální produkci (škpt.
Zima, Christov, Dimitrov a j.). Střih a úpravu kopie pro další zpracování
si připravují posluchači v nových střižnách sami, za dozoru vedoucího střihu."(6)
"Tenkrát chodili studenti i na Barrandov - pokrokoví režiséři si
vydupali, že na svých filmech mohli mít přítomné posluchače eventuálně
i jako pomocníky.
Dělali jsme tam se Stallichem nebo s Huňkou osvětlovací cvičení, kostýmové
zkoušky. (1948) Když se natáčela "Němá barikáda" s Huňkou, dělali
jsme líčení uhlířů.
Optik Jozef Hrdlička v letech 1948-50 přednášel ve svém kabinetě ve
Vokovicích.
1948 - Jaroslav Kröhn nás vodil na exkurze do laboratoří na Barrandov, kde
jsme viděli barevný proces a kopírování s filtrací
- s Janem Stallichem jsme natáčeli herecké zkoušky a s Jaroslavem Tuzarem
portrétní studie v Barrandovských ateliérech.
1949 - s Václavem Hanušem jsme se účastnili natáčení
"Krakatitu" (O. Vávra, K. Höger) a dělali jsme v terénu praktická
cvičení s 35 mm kamerou - sledování, panorama, zdvih, zastavení pohyblivé
kamery a herecké zkoušky.
- s Václavem Huňkou jsme cvičili v Šárce filtrované nálady noci."(7)
- "Určitě jsme se účastnili natáčení "Divé Báry"."(9)
V citovaném článku A.F. Šulce však nejsou všechny filmy. Slovenští
frekventanti v tomto období dostali možnost natočit na Slovensku krátký
film(54). Jeho název se mi však, bohužel, nepodařilo zjistit.(118) Rovněž
zde chybí film "Hledání jara" režiséra Evžena Drmoly (kamera
Ployhar).(47) Fr. Daniel si vzpomněl na film o Kapitálu ("... to byl šíleně
srandovní film, jak se ten chlapík nakonec utopí."(12)). Ani zde nemám
přesný název.
Podrobnosti o vývoji některých prvků týkajících se praktických cvičení
jsem popsal již v dřívějších kapitolách (například vznik studia v
kapitole MTZ).
Tuto kapitolu ukončím tedy stejnými slovy, jako prof. A.F. Šulc svůj článek(6):
"Po zkušenostech z prvního období může nyní oddělení pro praktická
cvičení AMU (při Filmovém ústavu) přikročit k dalšímu, lepšímu plánování
pro příští roky."
Neboli - i v praktických cvičeních se uzavírá první etapa vývoje FAMU.