(Znárodnění kinematografie, Zlínská invaze, Dekret AMU, Přípravné práce, Organizační statut)
Léto roku 1945 bylo obdobím obnovování válkou zničené republiky, obdobím plnění usnesení Košického vládního programu. Aktuální potřeba nových ustanovení se řešila vydáváním dekretů prezidenta republiky. Jejich uzákonění - zakotvení do systému zákonů a do ústavy ČSR nastalo, zvláště při pokrokových záležitostech, až po ustanovujícím zasedání Ústavodárného národního shromáždění 28.6.1946 (35), v mnohých případech však až roku 1948 v Ústavě 9. května.
Bylo to období, v kterém si nikdo nemohl stěžovat na nečinnost. Není divu, vždyť probíhal boj o další vývoj společenského zřízení republiky, boj, který vrcholil až Únorem 1948, obnovovala se činnost průmyslu, rozvíjela se a upevňovala potravinová základna. Do toho všeho nepřízeň počasí, snahy o zasahování do naší ekonomiky ze strany Západu - všecko události známé z učebnic dějepisu.
V těchto podmínkách se začala rodit naše škola. Už v létě 1945 podal ministr školství a osvěty Z. Nejedlý, z podnětu ministra informací a kultury V. Kopeckého, návrh na zřízení AMU a jejího filmového odboru, který by měl navazovat na tradice VGIK.
Ve stejném období došlo i k další významné události. 11.8. byl vydaný Dekret o znárodnění filmového průmyslu (31).
Funkce zlínských ve znárodňovacím procesu je opět podrobně popsána v Historii... (4)
Znárodnění proběhlo ihned po osvobození, dekret mu dal už pouze právní platformu.
"Rozhodující bylo, že naše akce proběhla v podstatě i tady (v Praze) úspěšně a podle plánu, takže ministr Kopecký nalezl při příjezdu vlády do hlavního města kinematografii pevně v rukách revolučního výboru a daný stav potvrdil tím, že jmenoval z jeho členů své zmocněnce pro řízení jednotlivých úseků oboru. Lubomíra Linharta a Jana Hejmana povolal pak do svého ministerstva." (4)
" ... u Beneše jsme byli kvůli znárodnění filmu. S šestičlennou nátlakovou skupinou, ve které byl i K. Plicka, a přiměli ho k vyjádření stanoviska. On souhlasil a poté následoval dekret." (2)
"Se znárodněním kinematografie nastává rovněž přesun většiny zlínských do Prahy. Elmar Klos se stává generálním tajemníkem Československého filmu, náměstkem všech zmocněnců pro film, tedy i zmocněnce pro vytvoření Filmového ústavu Jana Hejmana." (2)(4, s.2)
"Vyhradil jsem si, že mé pověření bude platit pouze do jmenování osoby ústředního ředitele.
... využil jsem tehdy ministrova dekretu ... abych Kudlovský ateliér přičlenil k teprve ustavujícímu se FÚ. Nebylo těžké přesvědčit Hejmana i ostatní zmocněnce, že se Zlín může stát materiálním jádrem ústavu ...
... Spolupráce s městskou správou ve Zlíně byla tehdy bez problémů, protože předsedou národního výboru se tu stal náš bývalý spolupracovník Vilém Morýs." (4)
(Zde nacházíme i částečnou odpověď na otázku, proč bylo soustředění 1. ročníku FAMU právě na Lešné u Zlína.)
"Kreslený film, jenž v rámci FÚ úporně hledal svou tvář, převzal ze Zlína také přinejmenším desítku výtvarníků a animátorů (např. Millera, Kábrta, Dvořáka).
František Gürtler se pro první měsíce ujal redakčního vedení zpravodajských týdeníků.
Ladislav Kolda se stal Elblovým náměstkem ve vedení Filmexporu." (4, s.31)
"Řádově ve 47. roce se stal Kolda vedoucím filmové výroby u Ústředního ředitelství. Pod jeho pravomoc patřila všechna studia v republice. Včetně KF a Slovenska. Klos byl v té době ředitelem Krátkého filmu Praha. Ing. Pilát zase technickým náměstkem ústředního ředitele. Vlastimil Harnach, pozdější šéf Filmového studia, byl u pověřence nejvyšším šéfem pro hospodářské věci, pro ekonomii celého československého filmu. Klíčové pozice měli v rukou tito, pro všechny cizí, lidé. Cizí pro ty, kdo byli v Praze." (10)
"Takový příliv zlínských pracovníků na důležitá místa, která zaujali ve vedení kinematografie, musel nutně vyvolat podráždění u některých "starousedlíků", kteří se stejně už dlouho dívali na neustálou aktivitu a publicitu přivandrovalců skrz prsty. Objevovaly se urážlivé nápisy na dveřích, ozývalo se sborové skandování "Zlínská invaze" a pod., pracovitý tisk alarmoval veřejnost, že komunističtí samozvanci přišli bůh ví odkud v poslední minutě, diletantsky bourají, co zkušení odborníci budovali celá desetiletí. Na druhé straně ti, kdo se cítili ohrožení požadavkem kvality a tlakem na obnovení pracovní morálky*), se rychle přebarvovali na rudo a volali odbory do zbraně proti kapitalistickým baťovským manýrám.
Vydržet a pracovat v ostentativně nepřátelském ovzduší někdy vyžadovalo skutečné sebezapření. Zvláště, když v nás všech stále přetrvávala vzpomínka na léta krásné a přátelské atmosféry na Kudlově. Zároveň jsme si však byli vědomi toho, že má-li být realizován cíl, který jsme si vytkli, nesmíme se dát znechutit. Nebylo ostatně návratu. Argumenty odpůrců zachování osamělého a detašovaného pracoviště daleko od Prahy byly zdánlivě velice logické. Definitivní osud zlínského ateliéru záležel částečně i na nás." (4, s.31)
*) To, k čemu svým ekonomickým systémem nutil (stimuloval) své zaměstnance dr. Jan Baťa.
Nedobrý vztah Barrandova ke zlínským poznačil i vztahy Barrandova k FAMU, která byla, v jistém smyslu slova, jejich dítkem.
O významu, který politické kruhy přikládaly kinematografii i výchově uměleckého dorostu všech uměleckých oborů, svědčí, že vydání Ustanovujícího dekretu AMU )27.10.1945) následovalo pouze dva dny po podpisu dekretu, o jehož významu nepochybuje nikdo - po podpisu Dekretu o znárodnění průmyslu 25.10.1945 (VIII).
Vydání Ustanovujícího dekretu bylo prvním právním krokem k vytvoření FAMU (i AMU) takové, jak ji známe dnes.
Tady se ale zastavím. Dekret o založení AMU totiž neexistuje. (Dle vlastní zkušenosti i dle Novotného.) Škola jeho originál nevlastní. Není ani v Ústředním státním archivu, kde jsem našel pouze jeho návrh - osnovu, i když jsem tam našel originál zákona ze dne 3.6.1949 o zřízení VŠMU v Bratislavě (jako text i uspořádání školy jsou stejné jako v návrhu dekretu AMU, s rozdílným zněním § 4 - na Slovensku byl vykonavatelem zákona pověřenec pro školství, vědu a umění).
Na následující stránce uvádím text osnovy dekretu AMU. Grafické rozmístění jsem se pokusil zachovat.
Ve stejné složce se nachází i zdůvodnění vydání dekretu: "... důvody přípravy kádrů, důvody ekonomické (experimentování těchto kádrů), důvody politické - odolávání světové konkurenci.
Dekret presidenta republiky
ze dne 27. října 1945
o zřízení vysoké školy "Akademie múzických
umění v Praze".
K návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou ustanovuji:
§ 1.
Počátkem studijního roku 1945/46 se zřizuje vysoká škola "Akademie múzických umění v Praze".
Tato škola má 4 odbory, a to odbor hudební, odbor dramatický, odbor taneční a odbor filmový.
§2.
Organizační statut této Vysoké školy vydá ministr školství a osvěty v dohodě s ministry financí, vnitra a informací.
§3.
Mistrovská škola státní konzervatoře hudby v Praze se ruší.
§4.
Tento dekret nabývá účinnosti datem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.
____________________________
Dekret AMU, vydaný 27.10.1945, byl publikován dne 15. listopadu 1945 ve Sbírce zákonů a nařízení Republiky československé, částka 53. pod č. 127/1945 Sb.
... pokud jde o film, jest podaný návrh výsledkem společných porad ministerstva školství s ministrem informací." (19)
Nicméně - nepodařilo se mi ani tady zjistit, kdo byl iniciátorem vydání dekretu filmové školy, kde způsobil, že filmová škola vznikla jako vysoká škola a součást AMU.
Většina pamětníků si myslí, že to byl A. M. Brousil. Já jsem po znárodnění, díky svým funkcím, na školu neměl čas." (2)
Přesto - v archivu Jana Šmoka - jsem objevil v životopise J. Boučka tuto doušku: "Po osvobození připravoval jako člen kolegia ředitele ČSFÚ v Praze vhodné formy školení technických i tvůrčích pracovníků znárodněného filmu. Odtud vzešly též podněty k založení filmové fakulty při AMU v roce 1946. Stal se jejím zakládajícím profesorem, spolu s A. M. Brousilem a s národním umělcem Karlem Plickou." (vypracoval doc. L. Baran, proděkan, cca v roce 1971.)
A. M. Brousil byl v té době redaktorem Zemědělských novin.
Připojuji rovněž názor jiného pamětníka - L. Novotného:
"Já myslím, že Brousil nebyl ten, kdo zařídil, že je FAMU vysokou školou a součástí AMU. Aspoň mně se v té době zdálo, že to v podstatě bylo pouze politicko-administrativní rozhodnutí, udělat tenhle kolos AMU a zahrnout do toho všechny ty zbývající obory umělecké, které nikde jinde nebyly. Že to vlastně bylo taxativně seřazeno a jmenováno. Kořeny založení AMU se všemi jejími odbory jsou nákde na ministerstvu informací u Václava Kopeckého.
Kopecký byl fanatik do umění, jeho zajímaly všechny druhy umění. Ta koncepce AMU - já myslím, že je to převážně jeho dílo. ... Kopecký byl za války v Moskvě."
Prezenční listina ustanovujícího shromáždění za předsednictví Václava Holzknechta, z pověření rektora Státní konzervatoře Ladislava Zelenky, zaznamenává jména těch, kteří měli v novém osvobozeném Československu změnit statut vzdělání a začít s výchovou umělců pro novou socialistickou kulturu." (Z materiálu ze studijního odd. - s. Hruban.)
Tuto prezenční listinu jsem zatím neobjevil. Nehledě na to - skutečné autorství FAMU mi nemohl určit ani Václav Holzknecht. (Telefonický hovor květen 1988.) (106)
Ve Státním ústředním archivu, fondu Úřadu předsednictva vlády, jsem našel i korespondenci týkající se budovy Rudolfina, která se po válce měla stát opět sídlem parlamentu. Proti tomuto rozhodnutí se bouřili jak kulturní pracovníci, tak i Klub za starou Prahu. Jak spor dopadl, nebylo v archivu dokladováno, avšak je zřejmé, že při slavnostním otevření AMU bylo Rudolfinum sídlem jejího rektorátu a hudební fakulty. Tak bylo Rudolfinum navráceno původnímu účelu.
"Počátkem ledna 1946 se konala přípravná schůzka pro založení FAMU, kterou svolal z pověření V. Nezvala jemu podřízený Jan Hejman." (1)
Vybudováním FAMU byla ministrem školství, na popud ministra informací, pověřena trojice K. Plicka, A. M. Brousil, J. Bouček.
"Na prvých poradách se sešli prof. A. M. Brousil, dr. Julius Kalaš a já. Hned na počátku dojížděl mezi nás prof. dr. ing. Jar. Bouček z Brna, který měl zkušenosti z ateliérů zlínských. Na programu těchto porad byly samozřejmě otázky organizační, ale poněvadž současně šlo o budování vysoké školy umělecké, hned na počátku bylo i umělecké poslání školy jedním ze základních témat." (58)
"Během jara připravovala pověřená pedagogická trojice přijímací řízení. Příprav se zúčastnil též celý Filmový ústav pod vedením ing. J. Brichty, s. Křiváka, s. Vanča, L. Novotného a dalších." (1)
"Proč školu nezakládali například autoři "Připravujeme..."? Honzl měl v té době Studio Národního divadla - zakládal je právě v roce 1947 - a neměl o tohle nějaký zájem. Vávra točil Předtuchu a začínal Krakatit. Navíc byl ještě členem kolektivního vedení Barrandova..."(2)
Proč tedy založením FAMU pověřena právě nám známá "trojice"?
- K. Plicka byl zakladatelem první filmové školy v ČSR, účastnil se příprav znárodnění a Filmové školy ve Zlíně. V neposlední řadě byl významným československým kameramanem a fotografem.
- Prof. K. Bouček měl rovněž "prsty ve Zlíně". Byl však i, snad jediným v ČSR, profesorem pro filmovou techniku. Svůj obor přednášel už před válkou na technice v Brně.
- a A. M. Brousil ? Je osobou, která se později do dějin FAMU zapsala nejvýrazněji ze všech, které s ní kdy přišly do styku. Přesto se může zdát, že se k tvorbě FAMU dostal téměř náhodou.
"Brousil se chopil školy jako své životní příležitosti (ve Venkově dělal v kulturní rubrice). Jak se dostal ke škole, to nevím, já jsem přišel až v tom čtyřicátém sedmém. Myslím, že ho snad přitáhl Plicka nebo někdo podobný." (10)
Uvádím zde proto několik jeho životopisných dat:
Studoval původně herectví (prý spolu s E. Klosem) na pražské konzervatoři. Toto studium však musel ze zdravotních důvodů přerušit.
Stává se teatrologem, v roce 1933-41 redaktorem kulturní rubriky Venkova. Jeho výsledným vzděláním byla FFUK. (Zdroj - doklady přiložené k návrhu jeho jmenování profesorem. (24)) Láska k divadlu ho přivedla i k zájmu o kinematografii.
Roku 1936 se stává předsedou Klubu filmových kritiků.
Roku 1939 vydává tři odborné studie: Film a národnost, Hudba v našem filmu, Problematika námětu ve filmu.
"Všechny tři představují průkopnický čin v oblasti dramaturgie a je třeba přiznat, že dodnes neztratily svou platnost. V kritické činnosti pokračoval, kryt pseudonymem, i za války." (3)
V letech 1941-45 je mimo službu, v penzijním řízení.
Od roku 1945 je redaktorem Zemědělských novin. Jeho životní cesta se, už neoddělitelně, spájí s rodící se FAMU. Členem "triumvirátu" se stává jako kritik a teoretik. Od roku 1945 je zapojen snad ve všem, co se kolem filmového dění v ČSR událo.
Ale proč si ten, kdo jmenoval "trojici", vzpomněl právě na něho? Je to pouze můj dohad: kvalitních filmových kritiků a teoretiků, kteří navíc neměli žádné problémy ze své válečné činnosti (jako např. Jan Kučera), bylo v poválečné ČSR asi pomálu. Je pravděpodobné, že A. M. B. byl nejlepší.
Možná, že se odpověď rovněž skrývá v období, kdy byl "v penzijním řízení". (107)
V roce 1946 se vzdělání nových filmových pracovníků rozběhlo i po jiných liniích. 3. června byl zahájen první Kurz pro filmové adepty - první kurz všeobecné filmové teorie, organizovaný Čs. filmovým ústavem. Přednášeli tu K. Smrž, Brichta a jiní. (33)
"Na svazu mládeže se od roku 1945 promítaly všechny pokrokové filmy a tam asistoval Jaromír Kučera. Vedl je Linhart. Na Gorkého náměstí. Před vznikem školy.
Všichni, kdo měli zájem o vysokou filmovou školu, museli vědomosti někde načerpat. a tak chodili na tento kurz, kde stál Lubomír Linhart s asist. Jar. Kučerou a promítaly se filmy a rozebíraly. Na svazu mládeže zejména ty sovětské. Tam se získaly dřív a pak to putovalo (v kinech)." (7)
Od Miloslava Procházky jsem se dozvěděl ještě jeden vývojový krok školy. Uvádím jej v kontextu jeho výpovědi: "Se zlínskou skupinou jsem se seznámil za války, když jsem objížděl jako akvizitér firmy BAALFILM Valašsko a Slovensko. Když vzniklo po zlínské invazi v bývalém BAPOZu určité pracovní vakuum, nasadili mne tam na krátký čas jako vedoucího výroby a ateliérů.
Pobyl jsem tam několik měsíců. Pak se začala realizovat myšlenka, aby při filmové škole byl štáb profesionálních filmařů, kteří by vlastně učili ty mladé. To bylo pod Filmovým ústavem.
Sídlili jsme v Klimentské a tam jsme začali vyrábět. Ve Vančurově domě. Ředitelem byl Hejna. Bylo to ještě v pětačtyřicátém roce. My jsme dělali takové ty krátké hrané filmy. Režíroval je Bořivoj Zeman. Nebylo jich moc, tak 3 - 4. Časem se přišlo na to, že to není dobře.
Tahle skupina zanikla vlastně odchodem Bořivoje Zemana na Barrandov v šestačtyřicátém roce. My, celá ta skupina, jsme odešli s ním (kameraman Hrdlička, zvukař Černý, střihač Dobřichovský a já jako výroba). To bylo na film Mrtvý mezi živými." (26)
Dne 10.5.1946 posílá prezidium ministerstva informací ministerstvu školství a osvěty dopis, který kromě redakčních připomínek k návrhu znění Organizačního statutu AMU obsahuje tato upozornění:
"... všechna jednání mezi ministerstvem informací a ministerstvem školství a osvěty vyzněla v tom smyslu, že při ustanovení osob učitelských bude právo schvalovací, pokud jde o filmový odbor, vyhrazeno též ministru informací. Věta o zachování ingerence ministerstva informací v tomto směru vypadla z uvedeného ustanovení patrně nedopatřením.
... jinak ministerstvo informací požaduje, aby byl v době co nejkratší ustanoven profesorský sbor filmového odboru AMU, který by pracoval na přípravách přednášek pro posluchače filmového odboru v zimním semestru školního roku 1946/47 tak, aby zimní semestr bylo možné řádně začísti.
V této souvislosti ministerstvo informací po pečlivých úvahách a výběru v řadách odborníků navrhuje zatím, s výhradou práva dalších návrhů vhodných osob, tyto osoby na profesory filmového odboru AMU:
1) Profesora Karla Plicku pro profesorskou stolici a seminář filmové fotografie
2) Docenta Dra. Jaroslava Boučka pro profesorskou stolici a seminář filmové techniky
3) Redaktora A. M. Brousila pro profesorskou stolici a seminář filmové teorie a pomocných disciplin
Navrhovaní jsou osobnostmi, jejichž kvality, jak po stránce odborné, tak po stránce pedagogické, jsou nepochybné."
K jejich jmenování však došlo až 3.8.1949.
"Další přednášející budou získáváni na základě habilitačního řízení (docenti, resp. profesoři) a na podkladě návrhu schváleného ministerstvem informací (lektoři, asistenti - zejména pokud půjde o učitele a praktiky).
Protože jde o školu bez předcházející tradice, považuje ministerstvo informací tento postup obsazování učitelských míst v AMU z jedině možný a správný.
Ministerstvo informací v zájmu co možná brzkého zahájení přednášek na Akademii netrvá na tom, aby navrhované tři osoby byly ihned řádně jmenovány, nýbrž jde o jejich předběžné schválení s tím, že dodatečně dojde k jejich řádnému jmenování.
Z důvodů jednak interních, jednak prestižních, má ministerstvo informací za nutné zahájiti slavnostní otevření filmového odboru AMU co nejdříve úvodní přednáškou pro odborné obecenstvo a veřejné činitele s tím, že po zahájení budou měsíce květen a červen vyhrazeny přijímacím zkouškám. Tento poměrně dlouhý čas ... odůvodňuje ministerstvo informací velkým počtem přihlášených, jednak tím, že o přijetí bude vedle přihlédnutí k předběžnému vzdělání rozhodovati přímé individuální přezkoumání uchazečů, jež si vyžádá mnoho času." (21)
Datum 28.6.1946 není jen datem ustanovujícího zasedání ústavodárného národního shromáždění. Je to i den, kdy byl zakládací dekret AMU doplněný Organizačním statutem AMU. Byl uveřejněný 31.7. ve Věstníku ministerstva školství a osvěty v čísle 14.
Ve Státním ústředním archivu, ve stejné složce, ve které se nachází i návrh zakládajícího dekretu, leží i Organizační statut. Na něm je rukou psána poznámka:
"Nečetl jsem to! Byl ministr oprávněn vydat? Kde se vyhlašuje? Jde o výnos MŠO, vyhlašuje se ve Věstníku!"
Tento výtisk je adresován Dr. Karlu Pelikánovi na MŠO (?). Je zde rovněž poznámka archiváře - "nepřímo souvisí s d. 827/45 = dekret č. 127 Sb. (to je dekret o založení AMU).
Z dekretu jsem vypsal:
o 22. HLAVA ČTVRTÁ - ODBOR FILMOVÝ
... je určen pro výhovu režisérů, scénáristů a kameramanů. ... posluchači ... mohou studovat studijní odbory, jimž jsou:
a) filmové režisérství
b) filmová dramaturgie
c) filmová fotografie (kameramanství)
Organizace:
1) Zřizují se tyto stolice a semináře:
a) stolice a seminář filmové teorie a pomocných disciplin
b) stolice a seminář filmové režie
c) stolice a seminář filmové dramaturgie
d) stolice a seminář filmové fotografie (kameramanství)
e) stolice a seminář filmové techniky
f) stolice a seminář filmového výtvarnictví.
2) pro ostatní přiřazené discipliny se zřizují praktika, jež vedou vysokoškolští asistenti a lektoři.
o 24. 3) Praktická cvičení se konají v ČSFÚ, který hradí za ně náklady.
... koncem 2. a 4. semestru se mají konat postupové zkoušky.
K závěrečným zkouškám měli kandidáti oboru režie předložit dva filmy samostatně režírované v délce celkem 500 m (jeden hraný a jeden "věcný"), na kterých posluchač v posledních třech semestrech pracoval.
Scénáristé - scénář na hraný film a film krátký nebo scénáře na tři krátké filmy.
Kameramani - dva filmy o celkové délce 500 m (jeden hraný a jeden "věcný"), na vlastní námět nebo na námět přidělený.
Studentská samospráva se řídí předpisy platnými na jiných vysokých školách.
Odbory hudební a dramatický zahájily svou činnost již roku 1945 - po vydání ustanovujícího dekretu AMU - navázaly na tradici Státní konzervatoře a mistrovské školy. Taneční nebyl otevřený ještě v polovině roku 1947 (VI).
Přijímací pohovory se uskutečnily na podzim roku 1946.
V životě přijatých to byl význačný zlom, proto si na ně uchovali mnoho vzpomínek. Domnívám se, že stojí za zaznamenání (i proto, že se opět v některých pohledech výrazně liší) a soustředil jsem se spolu s výpověďmi pedagogů a několika zachovanými fakty do samostatné kapitoly.