Na úvod této kapitoly si dovolím menší odbočení. V tomto roce se
na filmovém odboru objevuje další zlíňák - opět na klíčovém místě.
V mé diplomové práci už promluvil. Protože, co se týče popularity v
souvislosti s vývojem FAMU, byl dnes už osobou téměř zapomenutou, myslím
si, že by bylo vhodné, abych ho v tomto "intermezu" nechal stručně
představit:
"Zelený" Novotný (Ladislav) - ředitel Oddělení praktických cvičení
FAMU Filmového ústavu: "Já jsem začínal u Bati ve Zlíně v 36. roce.
Bouček tam byl přes válku schovaný, aby se vyhnul určitým potížím. On
s Klosem asi byli hlavními iniciátory, kteří mě ze Zlína do Prahy do Oddělení
praktických cvičení vytáhli.
V 36. roce jsem k filmu přišel zajímavým způsobem. Byl jsem ve škole foto
a kinoamatér - vedl jsem takový filmový a fotografický kroužek na
Masarykově měšťanské pokusné diferencované škole. Patřilo to Baťovi,
který to všechno financoval. Byla to škola zcela výjimečná. Byly tam velké
možnosti praxe a zájmové činnosti a dobré vybavení. Jedním z nich bylo i
malé filmovací studio a laboratoř. Škola vydávala svůj časopis a taky
jsme vydávali svůj filmový měsíčník. Natočený na šestnáctku, němý,
který se promítal na společných shromážděních školy. No a, v rámci těchto
možností, které tam byly, jsem tam natočil z nějaké vlastní píle výukový
film o Belgii. Samozřejmě, ze samých fotografií, map a kreseb. Tento film
se dostal nějak do rukou tomu panu Koldovi v tom filmovém studiu a když jsem
končil školu, tak si tam pro mne přišel. Takže jsem v šestnácti letech
nastoupil na Kudlov a stal jsem se asistentem u Alexandra Hackenschmieda. Až
do 39. roku, kdy v březnu s materiálem filmu Crisis odjel do USA. No a já
jsem tam zůstal až do konce války. Po válce se tam zřídilo studio krátkých
filmů, tam jsem fungoval jako asistent režie. Pak jsem přešel přímo na
ten filmový odbor."
Když jsem srovnával odpovědi pamětníků na dotaz, zda si pamatují, jak
vypadala výuka v prvním ročníku jejich studia, zjistil jsem, že jejich
odpovědi jsou většinou časově dosti nekonkrétní. Poměrně málo odlišovali
to, co se událo ve výuce v "prváku" a později. Vzpomínky se týkaly
většinou formy a obsahu jednotlivých přednášek, ale nikoliv výuky jako
celku. Proti tomu vzpomínek z Lešné i z pozdějších let by se dalo shromáždit
dost.
Příčiny jsou dvě - jednou je to, že v pozdějších letech se tento ročník
začal velmi aktivně zúčastňovat na tvorbě výuky, tudíž si jejich zákonitostí
a struktury začali velice všímat, druhou je skutečný stav výuky v období
prosinec 1946 až červenec, srpen 1947.
Nejkonkrétněji tento stav popsali tehdejší pedagog E. Klos a ředitel Oddělení
praktických cvičení L. Novotný.
L. Novotný: "Do Filmového ústavu jsem nastoupil v dubnu 1947. o už tam
byla fakulta založená a běžel tam jakýsi první ročník. Tehdejší
Filmový ústav byl gigantický podnik, kam zařadili všechno, co se nikam
jinam nehodilo. (VÚZORT, Kinematografické muzeum, kreslený film, knihovna,
dokumentace, archiv) a jedna z těch institucí, která tam byla plánovaná,
ale nefungovala, bylo Oddělení praktických cvičení FAMU. Toto oddělení
nemělo ani židli. Byly tam pouze deponovány pro tyto účely nějaké peníze.
K vyučování měla škola k dispozici dvě místnosti v budově Filmového ústavu
v Klimentské ulici. Z technického vybavení pouze soukromou kameru K. Plicky.
(9) (Pečlivě opatrovanou posluchačem V. Jasným. (39))
Představa byla taková, že se škola, patřící pod ministerstvo školství,
bude zabývat pouze výukou, praktickou část ponese Filmový ústav (patřící
pod ministerstvo informací). Takto byla teoreticky ta dvoukolejnost vymyšlená,
proto se taky oddělení vysokých škol ministerstva školství těmito věcmi
vůbec nevzrušovalo. Stav byl zoufalý, beznadějný. a na to tam pozvali mě,
abych to začal. Nebylo nic, jenom tenhle název, a běžel první ročník.
Byl tam děkan Plicka, kterého jsem naštěstí předtím dlouhá leta znal,
byl tam jediný skutečný profesor Bouček, kterého jsem rovněž leta znal z
Brna i ze Zlína.
Škola, kromě děkana, Boučka a Brousila, pověřeného konáním přednášek,
neměla vůbec nic - administrativu, vedení, místnosti - nic.
Přednášky se konaly pouze občasně, sporadicky, jak kdo kdy měl čas.
Brousil dělal ty svoje rozbory, jediný Bouček přednášel tu svoji techniku
dost pravidelně. Plicka nepřednášel skoro vůbec. Omezoval se pouze na
konzultace se studenty. Na ty se s nimi velice ochotně scházel. Byly to spíš
takové debatní kroužky. To byl zhruba stav roku 1947.
Začal jsem se snažit opatřovat nějaké technické zařízení, jako kamery
- většinou staršího typu, vyškemrané na Barrandově. Jindřich Brichta
poskytl jako muzejní některé své exponáty. Pak jsem vyšťáral i kameru
na tehdejším ministerstvu zahraničních věcí, kterou si přivezli z
Anglie...
Po poradě s Boučkem a Plickou jsem se snažil zvát lidi z Barrandova - přednášet,
pokud jsem je znal. Takže přišel Klos, Brichta, Stallich, přišel Julius
Kalaš. Jejich přednášky vypadaly rovněž jako debatní kluby. Protože
nikdo neměl žádné osnovy.
Co se týče financování, já jsem využil toho, že ten Filmový ústav byl
veliký kolos, který měl rozpočtovány veliké finanční prostředky. a on
jako kolos velice špatně fungoval. Bylo to nesourodé těleso, které bylo více-méně
v rozkladu. Takže tam zbývala řada prostředků a mě se podařilo prostě
je stahovat do těch praktických cvičení a využívat. a nebyly žádné potíže
tím pádem, nepotřebovali jsme žádnou finanční podporu. Nikdy. Od
Barrandova a KF jsme potřebovali jenom nějaké vyřazené lampy a kamery a zařízení
a půjčovat lidi, techniku a tak - to ano, to byly problémy. Ale to bylo za
plné refundování těchto nákladů (za peníze). Takže finančně -
ekonomicky - nebyly žádné problémy vůbec. Vlastně z důvodu nepořádku
ve FÚ byly peníze.
Ředitelem FÚ byl ing. Křivánek, on byl chemik, takže ho zajímal ten výzkum,
v podstatě, no a ten byl rád, že aspoň to jedno oddělení mu funguje. Byl
ředitelem v průběhu celého období, o kterém se v diplomce jedná.
Struktura FÚ - pokud si pamatuji : každé oddělení mělo svého ředitele
(já byl ředitelem Oddělení pro praktická cvičení FAMU) nad nimi byl ředitel
ČSFÚ, který měl k ruce administrativu - osobní oddělení, účtárnu, náměstky
a pod.
Ten ústav byl postupně likvidován, protože vždycky postupně někdo z něho
odpáral nějaký úd. Třeba animovaný film, VÚZORT, Filmové technické
muzeum.
No, to byl hrůzný začátek. Když to vezmete. Já, dodnes, když si na to
vzpomenu, mě polévá horký pot, protože až s postupem doby jsem si byl
schopen uvědomit, že jsem se účastnil něčeho, co bylo možno nazvat velikým
podvodem, nebo darebáctvím, nebo - něčím určitě neseriózním v každém
případě. Protože - podívejte se, vždyť se to vydávalo za vysokou školu!
Bylo to vysokoškolské studium univerzitního typu! a když si vezmete i to,
že jsem se opovážil uspořádat tu Lešnou, kdyby se tam něco stalo nebo přihodilo
- vždyť to nemělo žádný právní podklad! Mě k tomu nikdo nepověřil -
ani školství, ani film."
Elmar Klos: "Tenkrát nebyly ještě katedry. Ty byly až po vydání nového
vysokoškolského zákona roku 1950. Škola se pouze časem rozdělila na obory
dramaturgie, kamery a režie a i ty začaly pracovat samostatně až v posledních
letech. Na začátku jsme si museli se studenty říkat, co kdo přednáší,
abychom nevykládali totéž. Ten zmatek kolem školy, která neměla žádnou
tradici, to si nedovedete představit. My jsme měli jednou, myslím za šest týdnů,
takovou pedagogickou radu a to ale bylo všechno, co jsme měli jako pedagogové.
Na začátku jsme každý jeli, jak jsme uměli. To bylo jako by nás hodili do
vody. Samozřejmě, každý z nás měl nějakou praxi za sebou. Někteří měli
i teorii - Kučera měl za sebou velice slušnou teoretickou minulost. No, ale
nebylo nic rozděleného, nebyly osnovy. Všechno se dělalo za pochodu.
Ti tři nominovaní profesoři současně tvořili obory.
Plicka vedl tak zvaný tvůrčí obor, A. M. Brousil teoretický obor a Bouček
technický obor. Takhle bylo to první dělení.
Obory profesní se vyčleňovaly postupně - vyčleňovaly se podle svých
schopností lidi, kteří už potom dostávali taková a taková praktika... (Vím,
že Podskalský se chodil už učit k Brichtovi, jak zakládat film do kamery.)
Ono to bylo taky tak - my jsme toho měli každý spoustu, poněvadž to byl začátek
- budování znárodněného filmu, budování skupin. Já jsem měl ten Krátký
fil, to studio. Tak jsem byl rád, když jsem vždycky za týden ty čtyři
hodiny utrhl a mohl přednášet.
Legislativní struktura na FAMU byla velmi jednoduchá:
L. Novotný: "Plicka děkan a Bouček profesor. a to byla celá
administrativa."
AMU do struktury ani do činnosti FAMU nezasahovala nijak. FAMU existovala úplně
separovaně, v jiné budově, bez jakýchkoliv souvislostí a vztahů. Je to
neuvěřitelné, ale je to tak. Struktura se mění až po mém odchodu roku
1952. V druhé polovině roku 1952.*)
16.1.1947 bylo slavnostní otevření AMU. Ceremoniel je zaznamenán ve filmovém
týdeníku. (37)
Filmové noviny 22.2.1947 (článek Filmový dorost nastupuje): "V těchto
dnech se ve Vančurově domě v Klimentské ulici uskutečnily první přednášky
pánů profesorů (mezi posluchači jsou i studenti z Bulharska a Jugoslávie).
Už první setkání profesorů a studentů mělo pracovní ráz. K. Plicka v
projevu načrtl historii vzniku AMU, J. Bouček seznámil studenty s dočasným
plánem studia, A. M. Brousil uspořádal přednášku na téma Neblahé filmy
okupace. Po úvodních projevech byly s posluchači dohodnuty první přednášky
tak, aby do konce září mohli posluchači absolvovat první dva semestry. Po
nich se bude konat závěrečná zkouška, ve které se rozhodne o jejich
definitivním přijetí."
Na základě přijímacích pohovorů bylo na filmový obor AMU přijato 35
studentů řádného a mimořádného studia.**)
Oficiální otevření AMU pravděpodobně nebylo faktickým začátkem činnosti
oborů.
*) Pozn. autora: Bylo to pravděpodobně v druhé polovině roku 1950, po vydání
vysokoškolského zákona.
**)2.8.1947 vychází článek (30), kde je formulace ve smyslu:
"35 řádných a několik mimořádných". S ohledem na údaje uvedené
dále v kapitole považuji tento údaj za správnější.
A. Kachlík (1988): "Škola začala koncem listopadu. Do školy jsme začali
chodit ještě v roce 1946 - tedy asi jenom měsíc, ale ten se nám započítával
jako jeden semestr. Pak jsme dělali ten letní semestr, který končil na tom
zámku v Lešné."
(Dtto viz vzpomínky L. Novotného na druhé straně této kapitoly.)
DAMU a HAMU, navazující na tradici Státní konzervatoře a její Mistrovské
školy, pracovaly už od roku 1945. Taneční odbor v polovině roku 1947 nebyl
ještě otevřen. (30)
Aby se mohly konat přednášky, musí být: posluchači, přednášející a místnost
nebo místo, kde probíhají. Tím místem byla jediná učebna FAMU, tak zvaná
posluchárna A.
L. Novotný: "Vančurův dům patřil v tom čase Ústřední řade odborů."
Učebna "A" byla tou jedinou místností, kterou měla FAMU od ÚRO v
pronájmu. (Jednalo se o prostory vedle později zbudované školní projekce.
Dnes tam sídlí s Hupka a zvukové studio.) Až později - v roce 1948 - se
stal Vančurův dům majetkem ČSFÚ a byl dán k dispozici škole. Do
vlastnictví FAMU přešel až po odtržení Oddělení praktických cvičení
FAMU a jeho zařazení pod správu ministerstva školství - jako studio FAMU.
To bylo ale až v roce 1956.
Kancelář Oddělení praktických cvičení byla ve vedlejším domě, v
Klimentské 6. Byl to dům patřící ministerstvu informací a kultury. Začátkem
roku 1947 bylo nutno tuto kancelář uvolnit a okolo 10.5. se Oddělení
praktických cvičení AMU, odbor filmový, přestěhovává do Havlíčkovy
ulice č. 13 v Praze 2. V čase vydání této informace byli bez telefonu.
(42) Prostory v Havlíčkově ulici opatřilo ministerstvo školství. V té
době nepoužívaný, normální třípokojový byt ve čtvrtém patře.
"A my jsme se tam s mojí sekretářkou Ilonou Vokřálovou nastěhovali a
odjeli jsme potom do té Lešné." (10)
Byly to vlastně první místnosti FAMU patřící pod správu ministerstva školství.
Oddělení praktických cvičení pobylo v těchto prostorách asi dva měsíce.
Pak se přestěhovalo do Vančurova domu.
"... ještě před jeho odkoupením. Vyšťáral jsem tam nějaké místnosti.
My jsme se jim tam jak hadi, k velké nelibosti zaměstnanců, vmísili.
V Havlíčkově ulici se dělaly drobné přednášky a byla tam fotolaboratoř.
Ty místnosti škole zůstaly i po odchodu Oddělení praktických cvičení -
byl od nich klíč a když se šlo přednášet, tak si vzali klíč ode mne.
Byly až do 50. roku." (10)
"... Havlíčkova byla později (ne hned od začátku školy) a úřadovala
tam Mirka (budoucí Jasná) a taková blondýna, kterou jsme všichni chtěli
svést..." (1)
"Přednášel zde K. Plicka, Degl." (7)
Další místnosti, ve kterých se v počátcích FAMU přednášelo, byly v
Revoluční ulici. Je však možné, že se objevily až v průběhu 2. ročníku.
Učebna byla rovněž v bytě, ve dvoře v druhém patře domu, ve kterém je
dnes i prodejna zeleniny.
"... a v zadním traktu to okupoval Kučera, který tam bydlel, takže
tudy vždycky v pyžamu chodil na záchod, když se učilo ráno. a byla to
vlastně katedra dramaturgie." (7)
Mnoho přednášek, či vlastně v té době seminářů, se odehrávalo v kavárnách
a jiných restauračních zařízeních.
Prof. Baran uvádí, že v prvních letech patřily ke škole i prostory v
ROXY, kde měla údajně škola vlastní laboratoř.(114) Podle Novotného bylo
kino Roxy získáno ministerstvem školství pro FAMU až v padesátých
letech, když vznikla na škole potřeba dalšího ateliéru pro televizní účely.
Laboratoř měla FAMU prý pouze fotografickou (Havlíčkova).
Aby se mohlo studovat na škole filmové, jsou potřebné, kromě již jmenovaných,
minimálně jěště dvě věci: praktika a projekce.
Praktická cvičení v prvních dvou semestrech prakticky nebyla, odmyslíme-li
si kompoziční cvičení Karla Plicky. Projekce však ano.
"První projekce se konaly v Klimentské 6. Tam byla ve dvoře postavená
promítačka cenzurní projekce ČSF. Takový malý domeček na dvoře. Tam
jsme si to pronajímali. Anebo jsme si to pronajímali v tom kině ve Vančurově
domě. (Dnešní kino Klub.) za úplatu. Olympik byl později. Ani jednu z těch
projekcí jsme neměli trvale pro sebe. Pouze určité hodiny nebo dny. První
samostatná promítačka byla až po odkoupení Vančurova domu." (10)
A.F.Šulc uvádí, že se v nouzovém případě promítalo přímo v učebně
na kus plátna. Prof. L. Baran tento údaj potvrzuje. L. Novotný popírá.
Podle J. Šmoka šlo o promítání diapozitivů a epidiaskopu, které používal
K. Plicka.
Prof. J. Šmok: "Nynější ateliér byl rovněž opatřen
projektory."*) (Původně komorní divadlo NSDAP.)
Co se kdy v 1. ročníku přednášelo, lze snad nejlépe zjistit z indexu.
Protože měly všechny obory v té době přednášky stejné a protože mi
prof. Ján Šmok svůj index poskytl, vypisuji z něho, kromě seznamu přednášek
a přednášejících v 1. ročníku, i několik dalších údajů, které by měly
být analogicky platné pro všechny posluchače toho roku:
Imatrikulace a akademický slib: 18.12.1947
Zapsán dne: 27.2.1947
1. semestr uzavřen dne: 13.5.1947
2. semestr uzavřen dne: 14.10.1947
Závěrečná zkouška: 10.9.1951
Přednášky za 1. semestr:
Bouček - Teoretické základy fotografie
Plicka - Kompozice filmového obrazu
Plicka - Projekce filmů a rozprava (škrtnuto)
Brousil - Základy literatury a divadla
Brousil - Rozbor současných filmů
Hrdlička - Praktická fotografie (škrtnuto)
Hrdlička - Fotografické praktikum (škrtnuto)
Brichta - Dějiny filmové techniky
Vančo - Základy psychologie (škrtnuto)
? - Dějiny umění (škrtnuto)
Kalaš - Vztah filmu k hudbě
Zázvorka - Filmová architektura (škrtnuto)
Havelka - Filmové hospodářství ve sv. stat. (škrtnuto)
Kalaš - Seminář vztahu filmu k hudbě
Smrž - Seminář o filmovém námětu
Klos - Kapitoly z dějin filmové režie
*) pro upřesnění při počítání pater ve Vančurově domě - jako mnoho
jiných pražských domů má architektonickou zvláštnost - mezipatro
(mezzanin). Ateliér je tedy v mezipatře, projekce v 1. patře.
Přednášky za 2. semestr:
Bouček - Seminář teor. základů fotografie (škrtnuto)
Brousil - O divadle a literatuře s ohledem na film
Klos - Všeobecná náuka o filmových formách a výrazových prostředcích
Brichta - Dějiny kinematografie a filmu
Bouček - Teoretické základy fotografie
Kalaš - O hudbě a jejím použití ve filmu
Plicka - Kompozice filmového obrazu
Klos - Seminář všeobecné nauky o filmových formách a výrazových prostředcích
dr. Žáček - Branná výchova
Šulc - Filozofie a sociologie filmu
Smrž - Dějiny kinematografie
Kröhn - Filmová laboratorní praxe
Matouš - Dějiny umění
Lehovec - Základy režie krátkého filmu
Ale : "Předměty v indexu za 1. ročník musely být vypsány - ale formálně."
(10)
2.8. byly zahájené první filmové zkoušky (115) na filmovém odboru AMU.
Examinátory byli: A. M. Brousil, K. Smrž, J. Lehovec, A. F. Šulc, dr. J.
Kalaš, J. Brichta, Matouš. Přítomni byli K. Plicka, ředitel Filmového ústavu
Ing. Křivánek. Sekční šéf Nezval se omluvil. (44)
Těžisko zkoušek bylo v písemné části, která trvala 4-5 hodin. Úlohou
bylo zpracování novely J. Drdy Vyšší princip. Produkční dostali otázky
ze svého oboru. Těm studentům, kteří prokázali ve větší míře myšlení
a schopnosti teoretické, bylo doporučeno studium na univerzitě s možností
návratu na FAMU.
"Poslední za stolem na těch závěrečných zkouškách seděl Brichta.
Znal jsem ho už od Lachmanfilmu. Na jeho přednášky se mi nikdy kvůli práci
nepodařilo dorazit.
V době Lešné jsem točil s Drahošem Holubem film Čtenáři a jejich svět.
Požádali mne, abych ve Zlíně nechal ty použité dekorace, aby tam studenti
mohli zajít. To jsem zajistil. Já sám jsem však na Lešnou, kde byl i
Brichta, nemohl.
Když jsem na těch zkouškách přišel až k Brichtovi, tak mě, jako
profesor, zapřel. Řekl: "Ale studente, vždyť já vás neznám, chodil
jste vůbec na mé přednášky? Co my dva bychom si povídali? Vy jste sem
nechodil, tak co bychom si povídali."
Ale protože všichni věděli, za jakých těžkých podmínek jsem to dělal,
tak jsem se urazil.
Plicka vyběhl za mnou na chodbu a ptal se, jak se mohu takhle chovat, ale...
Pak se to řešilo tak, jak mi to ten Plicka řekl. Napsal jsem si žádost, no
a dělal jsem opravnou zkoušku." (26)
Po těch zkouškách, po prvním ročníku, měli školu opustit (do roku 1951)
posluchači produkce.
Když se hovoří o dějinách vzniku produkce jako oboru (katedry) na FAMU, uvádí
se obvykle jako rok jejího vzniku 1951. Není tomu zcela tak.
"Produkce byla už v prvním ročníku. Tam byl právě ten Křička Ivan.
Ten dělal produkci. Ještě Procházka Miloslav. (Pozn.: Procházka však uvádí,
že studoval režii. (26)) Oni v roce 1947 složili zkoušky a pak se to zrušilo,
že jako produkce není umělecký obor, že by to mělo být na vysoké
ekonomické. Byla tedy dočasně zrušena a když se vrátil Daniel z Moskvy a
stal se vedoucím katedry a později děkanem, domluvil se s Feldštajnem z
televize a zavedli v ní televizní výuku.
Produkce se otevřela znovu v roce 1951." (51)
"Produkce nebyla. Vůbec se neučila. Nikoho produkčního si
nepamatuji." (12)
"Pamatuji si na spolužáka - říkali jsme mu "Tlustý
Opletal", který po roce tedy odešel a pak se vrátil. a dodělal
to." (7)
Dočasný odchod posluchačů oboru produkce z FAMU je jedním z důvodů, proč
je seznam absolventů 1. generace studentů zřetelně kratší než seznam přijatých.
Mohu srovnávat opravdu pouze délky seznamů, protože byl-li někdy sepsán
seznam všech 35 řádných studentů přijatých do 1. ročníku, tak se mi ho
zatím nepodařilo objevit. *)
*) Lze ještě hledat v zatím neuspořádaných materiálech, které v poslední
době postoupilo MŠ St. ústř. archivu (dr. Nosková) či v archivu z pozůstalosti
A. M. B.
Školní matriku jsem bohužel v ruce nedržel - prý jako student na to nemám
nárok. Paní ze studijního oddělení mi však z ní posluchače, kteří by
podle data absolvování měli být z prvních pěti ročníků, ochotně
vypsaly. Bohužel, jsou tam evidováni pouze ti, kterým byl vydán absolventský
průkaz (rok uvedený v seznamu je rokem jeho vydání).
Několik dalších důvodů, proč neabsolvovali všichni přijatí, uvádím v
citaci A. Kachlíka:
"... Kadár ukončil ještě druhý ročník. Dělal v té době pomocného
režiséra Bořivoji Zemanovi. Po druhém ročníku mu nabídli samostatnou režii
na filmu Katka.
Makovec odešel taky během druhého ročníku. On se pořád hádal na seminářích
s Plickou a ... Prý ho škola zklamala, že mu nemá co dát. Byl pak dlouho
režisérem Krátkého filmu.
Křička, Krejčík, Hubáček byli již tehdy pracující v KF a raději se
potom věnovali praxi.
Jan Zelenka, dnešní ředitel ČST, nenastoupil vůbec. Prý si chtěl pouze
ověřit, zda na to má. Jednu VŠ uměleckého směru už tehdy měl -
dirigentskou.
Dva Jugoslávci, kteří odešli kvůli tomu, že jsme napadli Tita, že je Rudý
pes. Museli se vrátit. Jedna Jugoslávka - tři. To bylo tak v roce 1947.
Jugoslávské velvyslanectví sice rozdávalo letáky, jak to doopravdy bylo, někde
ho ještě mám... Někteří vypadli ve čtyřicátémosmém - Míla
Svoboda...
Dokončilo nás asi 18."
S pomocí pamětníků jsem se pokusil seznam absolventů doplnit:
___________________________________________________________
jméno stát přijatý průkaz st.záv.
na obor absolventa zkouška
___________________________________________________________
1. Balík Jaroslav ČSR dramaturgie (pouze 2 roky oboru)
potom režie 1952 ano
2. Barabáš Stanislav ČSR režie 1951 ne
3. Baran Ludvík ČSR kamera 1951 ano
4. Daniel František ČSR dramaturgie 1953 ne (VGIK)
5. Drmola Evžen ČSR dramaturgie ne
6. Forman Zdeněk ČSR režie 1953 ano
7. Hubáček Miroslav ČSR režie 1968
8. Christova Ljuljana BLR režie 1951 ne
9. Ilinčev Kiril BLR režie 1951 ano
10.Jasný Vojtěch ČSR kamera 1951 ano
11.Kadár Jan ČSR režie
12.Kachlík Antonín ČSR dramaturgie 1963 ne
13.Kachyňa Karel ČSR kamera 1951 ano
14.Kašerová Mimi BLR kamera ne
15.Kolarov Dimo BLR kamera 1956 ano
16.Konrad Kazimier PLR kamera 1951 ano
17.Krejčík Jiří ČSR dramaturgie 1958
18.Kudová Jiřina ČSR dramaturgie ne
19.Křička Ivan ČSR produkce 1967 (dokument)
20.Makovec Miloš ČSR režie
21.Ing. Novotný Jan ČSR kamera 1951 ano
22.Opletal ČSR produkce 1957
23.Pavlík Milan ČSR dramaturgie 1951 ano
24.Passendorfer Jerzy PLR režie 1951 ano
25.Ployhar Jiří ČSR kamera 1951 ano
26.Podskalský Zdeněk ČSR režie VGIK
27.Procházka Miloslav ČSR produkce
28.Svoboda Miloslav ČSR
29.Šmok Ján ČSR kamera 1951 ano
30.Daniel Petrovič Jug. režie
31.Tatterová Viera ČSR režie 1951 ano
32.Zelenka Jan ČSR
+ ještě jeden Jugoslávec a Jugoslávka.
V této sestavě tento zrekonstruovaný seznam počtem zodpovídá. Avšak jsou
v něm zapsáni i studenti, kteří byli původně zapsáni mimořádně (Šmok,
Podskalský). Zde jsou další jména, která by měla do tohoto seznamu patřit:
Twardowski Jerzy
Trejbalová Eva
Moravec Jaroslav.
Stálými pedagogy školy (i profesorně) byla pouze "trojice".
Ostatní přednášející dělali tuto práci jaksi "navíc".
"Zaměstnanci Filmového ústavu byli Křivánek, Gürtler, Brichta, jako
jeden z nejaktivnějších pedagogů. Já, jako ředitel KF, jsem vlastně také
přednášel externě - byl jsem externí docent. Havelka byl u Ústředního
ředitelství. Vyučoval produkci." (2) A. F. Šulc byl drtamaturgem KF.
"Trojice si přizvala na zahájení Smrže, Kalaše a Brichtu. Po zahájení
si ještě přizvali A. F. Šulce, Lehovce a Klose, protože ti tři byli z KF,
který sídlil na Václavském náměstí." (1)
Co se tedy přednášelo na FAMU v prvních dvou semestrech:
"Co nejlépe a nejsystematičtěji fungovalo na škole, to byly rozbory u
Brousila. Jedním z nich byl rozbor Housle a sen. Film jsme viděli několikrát."
(7)
"... to probral celou hudbu k tomu, celé dějiny hudby. Ty slavné
rozbory - to byly ty, které trvaly 8-10 hodin. To byla normálně přednáška
v učebně, na kterou se opakovaně chodilo čtyři týdny. To promítání
proběhlo v některém z těch sálů a potom se o tom mluvilo. Ty rozbory, na
kterých se hned na místě mluvilo, byly mnohem později." (9)
"Úvody k filmům, to je něco jiného než rozbory. Úvody dělal
Jaroslav Brož a Karel Smrž.
Srnka uváděl Člověk číslo 217.
Přednášeli tajemství filmařské kuchyně - například, jak točit zapadající
slunce (na Haplově dokumentu).
Lehovec a A. F. Šulc učili prakticky na filmu. Něco řekli a pak to ve filmu
ukázali. Kameramani, kteří nás v těch prvních letech učili - promítali
jiné filmy Hanuž, jiné HUňka, jiné Stallich, jiné Novotný a ty jsme viděli
v projekci v jejich hodinách. Někdy se spojili. Obyčejně to byly filmy dva.
Takže ten hlavní předmět, který měl psáno osm hodin, měl hodin mnohem víc."
(7)
"No, tak všichni chodili na všechno, ale zároveň už od začátku byly
obory, na které jsme byli přijati - kameraman, režisér a dramaturg. To byly
ty tři. Takže byla dramaturgie, režie a kamera. Ale ty semináře, nebo
prostě jak bychom to řekli, ty speciální třídy, ty začaly hned. My jsme
měli toho Smrže, jak říkám, a to už na to nechodili kameramani. To byly už
jenom ty přednášky, ke kterým jsme psali.
No, tak měli jsme - jo - Brousila, to byly ty dějiny divadla. Tedy, měli
jsme Brousila - Rozbor filmů...
Byly to normální přednášky - zapisovali jsme si, uložil nám četbu, četli
jsme Blahníka Dějiny divadla, četli jsme vlastně hry všech klasiků -
Euripida, Aestofana a tohle všecko, pak druhý předmět s ním, ne ve stejný
den, ale někdy jindy, byl rozbor určitého filmu, který on rozebíral tři -
čtyři týdny. Četli jsme scénář, viděli jsme ten film a šlo o to - scéna
za scénou, kulturní zázemí a pod.
Pak byl Smrž, to byla dramaturgie v prvním semestru, tedy v prvním roce to
bylo jen jeho - zase nám dal scénáře, ty jsme četli, o nich se diskutovalo
a on mluvil o tom, jak vypadá dramatická stavba a pak jsme ho donutili, že
jsme začali psát a on četl. a zase rozebíral naše věci. Pak byl Brichta,
který přednášel Dějiny filmové techniky - to se začalo od stroboskopu a
podobných věcí, Purkyně a tak. To byly většinou přednášky smíchané
se seminářem. Protože to byla vždycky diskuse. a Kalaš - muzika - to byly
dějiny a zároveň technika filmové muziky jako takové. Playbacku - jak se
to dělá tedy ve skutečnosti. a to jsme chodili na exkurze, do ateliérů,
viděli jsme Smečky. Nahrávání muziky a pak se o tom mluvilo, jak, proč
tyhlety věci jsou, no a kamera - jo, Bouček - Filmová technika, to bylo všechno
od senzitometrie, to museli studovat všichni, i scénáristi.
No, Plickova kompozice byla největší cíl. Promítaly se nezarámované
diapozitivy na plátno a on takhle nás vždycky vyvolal a pak jsme museli zarámovat,
najít opravdu kompozici z toho. To se posunovaly ty postranní desky a on měl
cigáro a říkal: "Cítíte to, cítíte to?", ale naučili jsme se
tu kompozici." (12)
"Plicka si zakládal na citovém pojetí kompozice obrazu. Fotografie je záznam
skutečnosti. To je technika. a to umění z toho dělá cit pro kompozici. a
když ho nemáš, tak jseš jenom technik.
Brousil tam přivedl všechny světové kapacity od filmu, když byli v
Praze:" (1)
11.3. navštívil filmový obor AMU první zahraniční profesor - Béla Balász
(38), který se po úvodních slovech zakladatelské trojice v krátké
improvizované přednášce dotkl několika závažných problémů umění,
navazuje na Brousilův výklad o řečnickém divadle a o vzniku umění. Potom
pokračoval v cestě do Švýcarska. Slíbil však, že se vrátí.
B. Balász přednášel německy." (2)
"Béla Balász - to byla pro nás velká škola." (7)
Béla Balász svůj slib plní. Ani ne za tři dny je opět v Praze, opět přednáší,
tentokrát o zrodě, úpadku, vrcholu a naději filmu. (41) Váží si pokrokových
idejí posluchačů a těší se na další spolupráci. Říká: "Tady je
půda pro svobodu. Jenom u vás v Praze je možné vybudovat vysokou svobodnou
filmovou školu... a dělejte po svém."
Třetí přednáška Bély Balásze se má konat v polovině dubna. A. M.
Brousil přislíbil, že udělá všechno pro to, aby B: Balász mohl pokračovat
na FAMU s přednáškami a s rozbory ve zvláštním semináři tak, jak si to
přál.
Sugestivní a plodný výklad B. Balásze ocenili posluchači nadšeným
potleskem. (43)
B. Balász potom přednášel na FAMU až do své smrti v roce 1949 každý rok
(46). Mimo jiné spolupracoval s A. M. Brousilem na knize Estetika filmového
umění.
17.5. navštívili FAMU i mistři ze školy Stanislavského - s. Grečková a
s. Pavlov (dva z herců Moskevského uměleckého akademického divadla). Byl přítomen
i bývalý spolupracovník Pavlovovy skupiny A. Podaševský - v té době
dirigent v Národním divadle. (43)
26.4., v úterý odpoledne navštívili filmový obor AMU herci Moskevského
akademického divadla, hostující v souboru Ruské divadlo v činohře Divadla
5. května.
V prvních letech měli, zásluhou Antona Martina Brousila (62), na FAMU seminář
i další významné filmové osobnosti:
"Tiskov, Daken, Revueltas, Riveira, De Santis, De Sica, Čerkasov, Papava,
Gérard Philipe, Joris Ivens. S Griersonem jsme měli tříhodinovou diskusi -
seminář:
- Co točíte?
Netočím, pěstuji slepice.
- Je to výnosné?
No, slepice nesou denně, film už nenese.
- Pane Griersone, který je největší dokument do této doby na světě?
Cesta ke slávě.
- Jak to, vy zbožňujete Hitlera?
Ne, ale ta Leni Riefenstahlová entuziasticky natočila a sestřihala a dala
dohromady věc, kterou už v životě nikdo neudělá. To je oslava osobnosti,
i když je to křivák. Ale to byl také Dokument !
Takže diskuse tohoto typu - takto na tělo - krásné. Hrozná otevřenost
existovala." (77)
Otevřenost, ano. Vztahy mezi všemi zúčastněnými na tomto "hrůzném
experimentu" sehrály ve vývoji FAMU velmi důležitou roli.
"Učili se všichni všecko, marxistické spory se vedly na chodbách.
Tenkrát jsme spolu víc komunikovali.
Byli jsme větší přátelé. Měli jsme založený "Drapáček".
Ten založil Šmok. Tam se dával stovka (stará) a když někdo neměl peníze,
tak z toho drapáčku bral. Drapáček měl schůzky (byl to malý společek
kameramanů). Vydrápli jsme stovku, někde jsme se sešli, dali si víno nebo
kafe a učili jsme se, povídali si, kromě toho byla i schůze SSM. To vedl
Barabáš. Tehdy byl důležitý svazák, teď je v Hamburku. No a byli znalci.
Třeba Zdeněk Forman nás všechny naučil promítat. Franta Daniel měl velké
znalosti z muziky a z literatury, já jsem původem etnograf a antropolog. Ty
zkoušky jsem udělal a za to mám doktorát. Barabáš znal výborně
literaturu. Vojta Jasný byl filozof. Vynikající. Kachlík byl divadelník,
znal velice dobře. Kachyňa - vynikající technik a takový - prostě suverén.
Křička - to je syn hudebního skladatele. Novotný byl z Ústavu lidské práce
(Jan), znal všelijaké techniky a moderní postupy fotografické. Milan Pavlík
byl dramaturg, od prvopočátku velký znalec literatury a muziky. Ployhar -
vynikající fotograf a technik. Šmok uměl literaturu velice dobře. Jinak
taky vázal knihy. a měl takový sklon k teoretizování. Doseděl nebo Kopáč
- to byli nesmírně vzdělaní lidi. Mikula, ten dělal potom kinematografii v
Ghaně. Byli to lidi, kteří všichni přicházeli z jiných oblastí a už něčím
byli, už něco uměli.
Kazimier Konrád - to byl chudák, který neměl vůbec nic. Ten přišel jenom
v kalhotech a v kabátě, protože mu všechno shořelo. Potom přišel
Kotovski a Niedbalski a ti na tom o mnoho lépe nebyli. Ti neměli vůbec nic.
Matouš přednášel kunsthistorii.
Já studoval současně i filozofickou fakultu, kluci se museli nějak živit -
Kolarov myl nádobí. Škola nám umožnila nakoupit aparát, ale my jsme to
museli zvětšovat, shánět po Praze tmavou komoru. Škola měla jen jednu.
Museli jsme hodně chodit do kina, číst předepsanou literaturu, číst scénáře,
číst partituru u Kalaše. Dostávali jsme pravidelně na měsíc od FÚ osm
volných lísků do kina. Na zadní stranu jsme napsali, který film jsme viděli.
Asistent to zkontroloval a odzkoušel. (116) (Zde jde pravděpodobně o pozdější
roky, až když se ve struktuře FAMU objeví pojem asistent.) Chodili jsme na
výstavy, A. M. B. přednášel divadlo, se Slavíkem jsme chodili do FYSIa (na
Zavadila).
Před válkou se promítaly jen tři sovětské filmy: Potěmkin, od Dzygana
film z roku 1905 o revoluci a ještě něco. a my jsme potom viděli Kutuzova,
Suvorova.
Distribuce světových filmů šla po válce pomalu - tak jsme všechny potřebné
filmy za ty dva roky nemohli v kinech stihnout, museli jsme je sledovat horlivě.
Hlavně neorealismus a pokrokovou americkou kinematografii, Občana Kana například,
nebo Paní Miniverovou, Nejlepší léta našeho života. Z filmů sovětských,
za války zadržených, například Čapájev, Gorkého dětství - ty tři
filmy, ono se to jmenuje Dětství, Moje univerzity a ještě nějak. Všude,
kde se to promítalo, jsme byli. i profesoři, i žáci. Odevzdávali jsme
najednou kabáty v šatně. a věděli jsme, jaké hity v Praze jdou, takže to
bylo moc hezké, to studium. a pak jsme si promítali ve škole. Viděli jsme
mnoho filmů, které oni nám nabízeli. Tyto projekce se konaly v Olympiku.
(To se asi vztahuje k pozdější době.)
Ale my jsme měli normální projekce pro dokumenty - všecko skoro jsme viděli
ve Vodičkově ulici ve střižně. Tam nahoře je projekce, tak tam jsme chodívali.
Tam nám přednášel Lehovec a A. F. Šulc. Francouzské filmy, belgické,
holandské, americké, české - dokumenty klasické. Normální filmy jsme viděli
v brzy zřízené projekci v Klimentské ulici, v projekci, kterou znáte
(1948) a pak jsme měli - jako teď chodíte do knihovny - tak my jsme chodili
do Olympiku. (117)
Ve 47. a 48. roce. - Ve čtyřicátémosmém jsme viděli v Olympiku filmy,
které byly potom rozebírané s úvodem Brože (už zemřelý pracovník
Filmového ústavu) nebo ing. Karla Smrže, to byl dramaturg, a ti nám vždycky
před filmem řekli, o co jde. Na co máme dávat pozor. Kam to směřuje,
odkud ten film je a kdo je tvůrce. Pak běžel film. Úvod dělal jeden nebo
druhý. Na začátku tyto projekce neuváděl A. M. B. Pak byly projekce pro
odbor (kamera, režie, dramaturgie). Jen některé byly společné. Na těchto
oborových projekcích se sledovaly speciální otázky. a tam si to vedl každý
profesor sám, ty společné byly uváděné Brožem a Smržem. Brousilem později,
až v roce 1948/49." (7)
"Mnozí pedagogové byli ještě prakticky mladí, patřili v té době do
střední generace a protože zavření vysokých škol za války znamenalo
prodloužení věku poválečných uchazečů o vysokoškolské studium, rozdíl
mezi nimi a námi, jejich žáky, nebyl věkově velký. Proto jsme často trávili
mnoho času i mimo přednášky, vzájemně se přátelili. a tak se vytvářelo
v našem prvním zahajovacím ročníku jakési trvalé přátelské pouto srdečnosti,
které u těch, kteří školu dotáhli do konce - a těch nás zbylo postupem
dalších čtyř let jenom něco přes dvacet - vydrželo až dodnes." (1)
Jak vzpomínal na 1. ročník tehdejší děkan Karel Plicka:
"Měl bych tu vzpomenout začátků oddělení filmové kamery, které mi
bylo přiděleno. Ačkoliv ze všech oborů filmového dění je nejvíc závislé
na technickém vybavení, při zrodu školy se nám nedostalo do vínku nic víc
než čtyři holé stěny. Ale zde jsem pro začátek mohl sám vypomoci: dal
jsem k dispozici svoje kamery stativní i ruční, i další nejnutnější příslušenství.
Později ing. Brichta ze své funkce v technickém muzeu soustavně doplňoval
inventář. i když všechny tyto přístroje byly staršího i starého typu,
pro začátek splnily svoji úlohu docela uspokojivě. Osvětlovali jsme - víc
ovšem teoreticky - lampami fotografickými, protože ani filmový materiál
nebyl k dispozici. a tady jsme nalezli další náhradu: zkonstruoval jsem velký
ikonometrický hledáček, kterým jsme komponovali a naslepo snímali záběry.
Tento hledáček byl posuvný, což nahrazovalo objektivy různých ohniskových
délek; nasadili jsme jej na panoramatickou hlavici, a tak jsme nakonec přece
jen filmovali, i když jen do prázdna. Ateliér? Většinou boží příroda.
V exkurzích do terénu, které ovšem nebývaly jen východiskem z nouze. Dnes
se na jejich význam neprávem zapomíná. Poznávaly se možnosti, které skýtá
denní světlo, dovedli se orientovat v krajině, která jim nebyla pouhou
kulisou, ale živou součástí filmového dění. Domnívám se, že právě
tady má původ obliba a pochopení tehdejších posluchačů kamery pro filmy
exteriérové, jak dokázali pozdější režiséři Jasný, Kachyňa,
kameramani Baran, Bojanovský a další.
Věřím, že toto všestranné uskrovňování v technických prostředcích,
s překážkami na každém kroku a úsporností až asketickou, nebyly pro
mladé lidi tak docela bezvýznamné. Rozhodně nebyli rozmazlováni,
nemalovalo se jim do růžova jejich příští poslání a život je učil
samostatně se orientovat za všech okolností. V této souvislosti bych si
troufal říci, že i oni svojí kázní a skromností svým způsobem také
pomáhali spolubudovat svoji školu, už i proto, že dalším ročníkům připravovali
tak lepší podmínky.
Při všech těžkostech, ať technických nebo hmotných, které zatěžovaly
toto oddělení, měli jsme tu přece jen značný náskok: nebyly tu problémy
teoretické, s kterými se musely vypořádat všechny ostatní obory. Praxi a
s ní spojenou teorii bylo možno ihned postavit na reálný solidní základ.
Toto oddělení se také jako první dočkalo praktických cvičení v Lešné
u Gottwaldova pod patronací zlínských ateliérů.
Postupem času nalézaly i ostatní obory svoji pravou náplň a popravdě i
svoji šťastnou cestu. Na školu byli povoláni vynikající odborníci z řad
našich profesionálů, jak umělci, tak i teoretici. Rektor A. M. Brousil se
mimo to nemálo zasloužil o to, že mezi naše posluchače přicházeli významní
i světoví pracovníci zahraniční, kteří svým morálním vlivem rovněž
zvyšovali úroveň školy a dodávali jí lesku. Dnes můžeme s jistotou i s
pocitem pýchy prohlásit, že FAMU je vysokou filmovou školou mezinárodního
dosahu a s nejlepší pověstí." (58)
O výuce týkající se zvukové složky filmového díla najdeme určitá
fakta v tomto materiálu:
"Podíváme-li se do historie školy, tak v prvních letech sI FAMU půjčovala
zvukové aparatury i s obsluhou z Filmového studia Barrandov.
Není mnoho filmových škol, na nichž by v učebním plánu byla zařazena
rozsáhlá speciální výuka v oboru hudby. FAMU však patří mezi ty školy,
které promýšlejí tuto stránku teoreticky i prakticky. V počátcích založení
měla naše fakulta možnost získat skladatele Julia Kalaše a Jiřího Srnku,
tedy umělce, kteří svému oboru dobře rozuměli, k pokusu učit nehudebníky
poměrně složitému oboru, jakým je hudba k filmu. Výuka měla v počátcích
praktický charakter, kdy na promítaných hraných a dokumentárních filmech
pedagog upozorňoval na způsob práce a myšlení skladatele, na využití
hudby v různých situacích děje, žánru a pod. Současně upozorňovali na
zajímavosti ve zvuku, na umělecké využití téhož. Filmových cvičení se
tehdy netočilo mnoho, technické možnosti byly také menší než dnes.
Vzhledem k nižším znalostem studentů v oboru hudební historie byla od počátku
zavedena výuka názorných dějin s ukázkami. Cílem tu bylo seznámit
studenty s význačnými hudebními slohy a jejich hlavními představiteli.
Samozřejmě vždy v aplikaci na možnosti využití této hudby i pro filmové
účely, ať už ve formě "archivní" hudby, či v autentičtější
podobě. Způsob výuky a rozsah látky se pro první ročník denního i dálkového
studia v podstatě dochoval dodnes, protože znalosti v oboru hudby v průměru
jsou na téže úrovni jako dříve. (58)
Úplně na konec této kapitoly přidávám tři údaje, pro vývoj FAMU
nikoliv podstatné, ale dokreslující filmové dění v československé
kinematografii v prvním pololetí 1947:
22.3. byl uveřejněný statut FIUS - Filmového uměleckého sboru, nezávislého
vrcholného dramaturgického orgánu filmu.
8.3. vzniká v ČSR jednotná Československá filmová společnost.
17.5. byl v Londýně, s mimořádným úspěchem, ukončený festival československého
filmu (filmy Jan Roháč z Dubé, Muži bez křídel, Uloupená hranice, Varúj).
K prvnímu školnímu roku na FAMU neoddělitelně patří závěrečné soustředění
studentů a pedagogů na zámečku Lešná poblíž Gottwaldova. Protože k této
události (a Událost to tehdy ve vývoji naší školy opravdu význačná
byla) jsem sehnal údajů více, věnuji jí samostatnou následující
kapitolu.